Psí tuláci

Aneb volání divočiny

Někteří psi nepotřebují ani oplocení a přirozeně se drží v blízkosti svého obydlí, pro jiné „volnomyšlenkáře“ není žádný plot dostatečně vysoký a pevný. V hlavě mají jedinou myšlenku - podhrabat nebo přeskočit?

Ať už máte jezevčíka, nebo brazilskou filu, vaší povinností je mít psa zajištěného, aby nemohl utéct. Samovolné toulky po okolí totiž mohou být velmi nebezpečné. Jistě nechcete, aby váš Beník skončil pod koly aut. Stejně tak se vaši sousedé netouží setkat s bezprizorní filou v tváří v tvář… Co vlastně vede psy k tomu, aby se vydali prozkoumat okolí mimo své domovské teritorium? Hlavním důvodem je většinou chtíč. Máte-li v okolí háravou fenu, bude váš pes nervózní a bude podléhat „volání přírody“ (statisticky mnohem více tuláků je mezi psi-samci). Ale stejně tak fena, která bude mít zrovna „svoje dny“, bude chtít nalézt nějakého psího společníka. Dalším důvodem může být také nuda. Pokud je pes na zahradě celý den sám a nudí se, snadno se nechá zlákat nejrůznějšími příležitostmi. Ať už se jedná o sousedova kocoura, který se „provokativně“ rozvaluje těsně před brankou, nebo popelnici plnou nejrůznějších „dobrot“. Jestliže si pes rád hraje, ale na zahradě je znuděný a ještě k tomu je nedostatečně vyběhaný, snadno se mu v hlavě zrodí plán na útěk. Řešením může být dostatečná fyzická aktivita (například házení míčku) před odchodem do práce. Stejně tak mohou pomoci nejrůznější hračky, které psa po dobu vaší nepřítomnosti zabaví.

Mami, kde jsi?

Dalším typem útěkářů jsou psí „stýskálkové“. Jedná se o jedince, kteří trpí tzv. separační úzkostí (pes má velkou vazbu na majitele a velmi těžce nese odloučení). I když se tato úzkost projevuje víc u psů chovaných v bytě, ani psi zahradní nejsou výjimkou. Když za sebou páníček zavře branku, chtějí ho za každou cenu následovat, a tak se podhrabou nebo přelezou s úmyslem propátrat okolí a najít ho. I psi, kteří normálně zvládají odchod svého majitele relativně dobře, mohou být zaskočeni, pokud jsou necháni o samotě delší dobu nebo přebývají v neznámém prostředí. Takže pokud jste odjeli i se psem na víkend ke známým na chalupu s úmyslem navštívit nejbližší hospůdku a Maxíka přitom nechat na zahradě, může se stát, že z jindy pohodového pejska se stane hysterický řvoun, který v neznámém prostředí odmítne zůstat sám a bude se vás snažit za každou cenu následovat.

Panika, nebo hierarchie?

Bouřka či střelba - to jsou další možné příčiny, které u citlivých jedinců mohou vyvolat panický strach, který je natolik silný, že jediné východisko vidí v útěku či hledání vhodného úkrytu. Při zběsilém úprku se často zraní, protože v panice nad sebou ztrácejí kontrolu a vnímají jen děsivé zvuky, kterých se nesmírně bojí. Mnohdy se pak najdou daleko od domova, v horším případě skončí dezorientovaní pod koly aut.

Další možnou příčinou útěků je lovecký pud. Někteří psi ho mají totiž natolik vyvinutý, že svým loveckým touhám snadno podlehnou. Pokud se k tomu přidá nuda a předchozí zkušenost s lovem, stává se z takového psa postrach všech srnek a koček v okolí.

Mnoho psů nemá také ujasněné hierarchické postavení ve smečce. Jestliže pes získá pocit, že je na vysokém stupni hierarchie a snaží se zaujmout pozici vůdce, stává se neovladatelným. K privilegiím vůdce totiž patří (mimo jiné) právo kdykoliv opustit teritorium a za libovolný čas se do něj zase vrátit, případně ho i rozšířit. V tomto případě je řešením dát psovi jasně najevo, kdo je tady pánem (tím se však nemyslí zbít ho hlava nehlava!). Ukažte mu, jak to ve smečce chodí a kde je jeho místo.

Někdy může být příčinou útěků i hyperaktivita. Takoví psi se projevují různě – můžou hodně štěkat a ničit zařízení domácnosti/zahrady. Bývají neposlušní, nečistotní a někdy i agresivní. Chybí jim sebekontrola, přemrštěně reagují na podněty, špatně se motivují a nedodržují žádná pravidla. Jsou přehnaně aktivní a neúnavní. Chovají se, jako by necítili bolest. Pokud utečou, tak se domů zásadně nevracejí a často končí v útulku. Příčinou takového chování může být hormonální nerovnováha nebo nesprávná péče během prvních dvou měsíců života. S takovými psy je výchova a výcvik opravdovou zkouškou trpělivosti. Pokud máte pocit, že váš pejsek trpí syndromem hypersenzitivity/hyperaktivity určitě vyhledejte odborníka (zkušeného vycvikáře nebo psího psychologa).

Pozn.: Většinou není příčinou útěků jen jeden faktor, ale kombinace několika výše uvedených.

Trest

Jednou z největších hloupostí, kterou můžete udělat, je trestat psa po návratu z toulky. Tím si zaděláváte na další problémy. Pokud pes příště uteče, bude se bát vrátit, aby zase nedostal po čumáku. Zásadou je, že pes by se měl doma cítit v bezpečí. Pokud ho po návratu potrestáte, bude se vás bát (a stejně nezabráníte tomu, aby se útěky staly jeho oblíbenou činností). Zapamatujte si pravidlo, že pes se může trestat pouze při činu! Jestliže je potrestán při vykonávání nežádoucí činnosti (v tomto případě při pokusu o útěk), ví za co to je. V případě, že je tak učiněno až po jeho návratu, je vlastně potrestán za to, že přišel domů! A příště už si rozmyslí, jestli se má vůbec vracet, když na něj doma čeká rozzuřený páníček…

Jak útěkům zabránit?

Důležité je řešit to včas, to znamená dříve, než se útěky stanou každodenní činností. Kromě důsledné výchovy a dostatečné fyzické a psychické aktivity je nejdůležitějším opatřením DOKONALÉ ZAJIŠTĚNÍ ZAHRADY! Upravte plot tak, aby ho pes nemohl žádným způsobem překonat! (I kdyby to znamenalo použít místo pletiva kari sítě.) Jedním z možných řešení je neviditelný elektronický plot. Jak takové zařízení funguje? Na stránkách www.elektronicke-ploty.cz se můžete dočíst: „Neviditelný plot DOGtrace™ d–fence je tvořený vysílacím generátorem, anténním drátem a obojkem. Jednoduše vám pomůže vytvořit „zakázané zóny“, aniž by pes přišel o svobodu pohybu a páníček o nervy. Elektrický plot DOGtrace™ d–fence se aktivuje samočinně při přiblížení psa k této zóně. Režim práce, tj. vzdálenost od hranice zóny a způsob korekce, je možné jednoduchým způsobem nastavit. Korekcí se rozumí zvukový signál nebo elektrický impuls. Elektronické systémy generátoru a obojku využívají moderní technologii na bázi jednočipových mikroprocesorů. Zařízení je vhodné pro jakýkoliv typ terénu, lze jej velmi snadno nainstalovat pomocí běžného nářadí. Díky ergonomickému designu a nízké hmotnosti obojku je možné jej použít i pro malá plemena psů. Obojek je kompaktní a vodě odolný. Počet psů, vybavených obojky v rámci jednoho vysílacího generátoru, není omezen.“ Máme pro vás ale jedno upozornění: Dávejte si pozor na baterie v obojku! Psi nejsou žádní hlupáci a rychle poznají, že obojek už nefunguje…

Další možností je běžný koňský ohradník (koně a psi mají podobnou citlivost, ovšem nezaměňujte ho za kravský, ten by mohl ublížit). Pozor si však dávejte v zimě, když padá sníh, protože při zasněžení drátu může dojít ke zkratu.

Zdroje informací: Útěkáři, Svět psů 12/2007; internet