10 mýtů a omylů o zdraví a výchově psů (část první)


Členové týmu prvního online zdravotního a úrazového pojištění psů a koček v ČR PetExpert sestavili ve spolupráci s uznávanou odbornicí na psí medicínu a výchovu psů a vedoucí týmu Veterinární kliniky MVDr. Martinou Načeradskou seznam deseti mýtů a omylů souvisejících se zdravím a výchovou psů. Jak tedy správně přistupovat k péči a výchově vašeho psího člena rodiny?

 

Mýtus 1: Fena musí mít alespoň jednou za život štěňata

I když z vědeckého hlediska je to úplný nesmysl, je to stále rozšířená pověra, která vede pouze k tomu, že se útulky plní štěňaty. Není pravda, že je to dobré pro zdraví feny, naopak mít štěňata je velká zátěž pro organismus. Fenky musí živit sebe a ještě štěňata, a pokud nejsou správně krmené, mohou mít naopak velké zdravotní potíže. Dalším chybným argumentem pro to, aby fenka měla štěňata, je údajně nižší riziko zánětů dělohy a nádorů mléčné žlázy či falešné březosti, což je také nesmysl. Jediné, co prokazatelně zamezí rozvoji zánětu dělohy a tumorů vaječníků, je kastrace. Nejlepší prevencí rozvoje nádorů mléčné žlázy je pak kastrace provedená před prvním háráním, nebo mezi prvními dvěma háráními. Já osobně doporučuji kastraci mezi prvními dvěma háráními, aby fenka pohlavně dospěla a tělo mohlo lépe dozrát, než se provede takový zásah.

 

Mýtus 2: Každý pes se ke mně hodí, musí se přizpůsobit

Lidé si dneska často vybírají psa dle vzhledu, aniž by si přečetli, k čemu bylo dané plemeno šlechtěno a k čemu se používalo. Tak například velmi aktivní člověk by si neměl pořizovat plemeno, které je velmi zatížené různými zdravotními vadami, jako jsou krátkolebá plemena. „Měla jsem majitele, který byl upřímně překvapený, jak to, že s ním anglický buldok nemůže chodit běhat každý den na 30 minut?! No, protože se to zvíře dusí už jen tím, že musí ujít pár kroků,“ popisuje MVDr. Martina Načeradská. Pes je dnes často brán jako doplněk a když se „živá kabelka“ nechová podle představ svého majitele, tak buď skončí v útulku, nebo je označena za agresivní zvíře, které by se mělo utratit. A je tu ještě třetí možnost - zvíře psychicky zlomit a přimět ho chovat se dle přestav svého majitele. Tomuto stavu se říká naučená bezmoc (learned helplessness) a majitelé ho mají obzvláště rádi, protože pes poslouchá a nezajímá se vůbec o svět okolo. Přišel na to, že nic jiného nemá smysl a je ve stavu hluboké deprese. Takových zvířat bohužel přibývá, protože „poslouchajícího“ psa chce mít každý a když to ještě vidí televizi, tak to musí být správně.

 

Mýtus 3: Pes žije jen chvíli, není třeba nic plánovat

Když si pořizujete psa, je to závazek na mnoho let a stejně, jako když rodiče plánují dítě, je třeba plánovat a přizpůsobit život živému tvorovi, který s vámi začne sdílet domácnost. Pes žije průměrně 10-15 let a na to je třeba myslet. Není to jen módní doplněk na pár měsíců, je to živá bytost, které musíte přizpůsobit svůj život a denní režim. Bude potřebovat společnost, venčení a zdravotní péči. Když je mladý a zdravý, tak jeho péče není náročná, potřebuje jen očkování a sem tam si přivodí nějaký úraz. Ale když stárne, začne potřebovat častější kontroly u lékaře a případně léčbu, stejně tak jako stárnoucí člověk potřebuje více lékařské péče. Pokud nechce majitel neustále myslet na to, kolik ho to může stát, když se něco stane, je dobré si zvíře pojistit. Pokud si majitel zvíře pojistí už jako mladé, může pojistka výrazně pomoci, když je staré a skutečně potřebuje veterinární péči. Na trhu už je mnoho možností, je třeba si jen vybrat. V zemích jako je např. Anglie, nebo Švédsko už je většina zvířat pojištěných. Útulky jsou plné starších psů, které někdo odložil, protože začali být svým majitelům na obtíž, ať už kvůli obyčejnému stáří, nebo kvůli tomu, že potřebovali péči, kterou jim majitelé nechtěli nebo nemohli poskytnout.

 

Mýtus 4: Pořídit si psa přes inzerát na internetu je bezpečné

Je opravdu třeba dobře vybírat, odkud si budoucí majitel zvíře pořizuje. Je velký rozdíl, jestli se jedná o psa od slušného chovatele, kam se na něj zajde několikrát podívat a od narození sleduje, jak roste, nebo jestli si pořídí štěně od neznámého člověka na benzínce nebo přes inzerát na internetu. Nejpodstatnější rozdíl je cena veterinární péče. Ten první pejsek bude potřebovat pravděpodobně jen očkování a ten druhý bude stát spoustu peněz za diagnostiku u veterináře, pokud vůbec přežije první týden. Psi z nevhodných podmínek mnohdy trpí různými nemocemi nebo vadami, často mají dokonce falešné očkovací průkazy a během prvního týdne v novém domově mohou uhynout např. na parvovirózu. „Je velmi smutné, že člověk, který si chce pořídit nový mobilní telefon nebo auto, stráví hodiny u internetu vybíráním vhodného modelu, ale pokud jde o živé zvíře, tak ho chce okamžitě. A třeba jen důvodu, že je zrovna dané plemeno v módě. Pak se nemůže divit, že velmi snadno naletí překupníkům,“ dodává Martina Načeradská. Trailer na nový dokumentární film na toto téma, na kterém se podílela i MVDr. Načeradská: https://www.youtube.com/watch?v=knvE2I_aRk0

 

Mýtus 5: Informace o očkování se nemění

Světová asociace veterinárních lékařů malých zvířat (World Small Animal Veterinary Association – WSAVA) vydala v roce 2015 nejnovější verzi doporučení, co by se mělo kdy očkovat a hlavně od kdy. Tato doporučení byla přeložena i do českého jazyka a jsou volně ke stažení (https://www.wsava.org/Guidelines/Vaccination-Guidelines). Obecně platí, že u štěňat z chovů, kde se nevyskytuje žádná nebezpečná nákaza pro psy, stačí začít s očkováním až v 8.-9. týdnech věku a poslední přeočkování pak dostávat ideálně ve věku 16. týdnů, kdy už je nižší hladina protilátek od matky. Když se ukončí očkování dříve, tak jak se to často dělá ve třech měsících, nemusí mít až čtvrtina štěňat dostatečnou hladinu protilátek a může onemocnět např. parvovirózou, protože protilátky, které štěně v krvi má, se navážou na vakcínu a její efekt pak není takový. Po prvních štěněcích vakcinacích by mělo následovat přeočkování v jednom roce a pak už je možné některé z nemocí, jako jsou např. parvoviróza (nebezpečné průjmové onemocnění, virus napadá i bílé krvinky, může poškodit i srdce a další tkáně), psinka (virové onemocnění, které podle formy napadá nervový systém, střeva, kůži nebo plíce, tzv. „psí spalničky“ – virus je ze stejné skupiny virů jako ten lidský) či hepatitida (virový infekční zánět jater), očkovat 1x za 3 roky. Všechna jmenovaná onemocnění končí u většiny psů smrtí nebo trvalým poškozením zdraví. „Trend neočkovat už dorazil i mezi majitele psů, a chtěla bych před ním důrazně varovat, protože jedinou skutečnou ochranou je včasné a kvalitní očkování,“ upozorňuje MVDr. Martina Načeradská. Stejně tak i extrém očkování všeho každý rok není správný, protože to zbytečně zatěžuje imunitní systém. „Pro své klienty tedy vybírám vakcíny, které jsou šetrnější k organismu psů a je tedy možné je očkovat méně často. Nebo pokud jim daný typ vakcíny nevyhovuje, testujeme protilátky přímo v ordinaci, a pokud jich má pes dost, očkovat se nemusí. Je to podobný princip jako očkování proti tetanu u lidí – pokud má člověk dostatek protilátek, očkovat se nemusí. Očkování proti vzteklině je v naší zemi povinné a řídí se dle registrace vakcíny, takže se očkuje 1x za 3 roky, ale také 1x za 2 nebo každý rok, záleží na registraci vakcíny.“

MVDr. Martina Načeradská, Ph.D., MANZCVS (Medicine of cats)

foto: pixabay.com

Pokračování zde: https://muj-pes.cz/zivot-se-psem/10-mytu-a-omylu-o-zdravi-a-vychove-psu-cast-druha-2013.html

 


Vanda Ročková
Aktualizováno: 17.6.2019 21:44:46
Napsáno: 10.6.2019 14:40:48

Forum.

Ještě nikdo nediskutoval.
Vložit příspěvek
Používejte diakritiku. HTML značky zakázány. Diskutujte pouze k tématu. Pokud máte zájem o odbornou radu, napište spíše do veterinární poradny. Zde Vám autoři neodpoví.

Vložením diskuzního příspěvku souhlasíte s pravidly vkládání diskuzních příspěvků
Prosím přihlašte se pokud chcete komentovat
Text:
 
Publikování nebo šíření obsahu muj-pes.cz je bez písemného souhlasu redakce zakázáno: muj-pes.cz © 2010
Řešení problémů, webmaster: webmaster@muj-pes.cz; Redakce:info@muj-pes.cz