Když psa bolí zuby

Každý zná poučky, že by si měl dvakrát denně čistit zuby a dvakrát za rok jít na kontrolu k zubaři. Víte však, jak je to u psů? Dá se říci, že od té doby, kdy psi přestali být vlky, začali mít téměř lidské zubní problémy. Šlechtěním psích plemen člověk záměrně měnil vzhled a stavbu psí lebky, tím se zdeformovaly také čelisti, dásně a zuby.

Nejčastější problémy
Mezi nejčastější stomatologické problémy u psů patří zánět dásní (gingivitis), zánět závěsného aparátu zubu (periodontitis), masivní výskyt zubního kamene (odontolithiasis) a zánět měkkých tkání v dutině ústní (stomatitis). Psí zubaři se často setkávají s dalšími chorobnými stavy, například se zlomeninami zubů, nádory nebo uvíznutými cizími tělesy. Na rozdíl od člověka psi nemají tak často zubní kaz (karies). To ovšem neznamená, že jim není třeba čistit zuby! Proč samotné kousání do masa a kostí psovi neodstraní zubní plak? Protože pes už není vlk, zuby má blíže u sebe, takže se mezi nimi usazují bakterie podporující vznik zubního plaku.

Od zubního plaku k selhání orgánů
Zánětlivé procesy v ústní dutině v počátcích psům nezpůsobují bolest. Ti totiž snáší mírnou bolest lépe než člověk. Když psa opravdu bolí zuby nebo dásně, začne odmítat potravu, a to už jde do tuhého. Veterinární ordinace jsou plné psích mazlíčků, jejichž zuby majitel zanedbal. Dle statistik má více než 80 % psů ve věku 20-27 měsíců některé z příznaků onemocnění dásní. Pokud majitel příznaky přehlíží, dochází progresivně ke zhoršování stavu a případná léčba je obtížnější a ekonomicky náročnější. Zánětlivé procesy mají několik fází, z nichž některé jsou ještě bezbolestně řešitelné. Majitelé bohužel netuší, že zánět nekončí tím, že psovi zuby vypadnou, ale může pokračovat rozšířením do důležitých orgánů a v nejhorším případě i smrtí.

Zánět dásní (gingivitis) je chorobný proces v dutině ústní, který lze správným léčebným postupem zvrátit, tzn. vyléčit bez následků. Hlavní příčinou tohoto onemocnění je přítomnost bakterií na povrchu zubu vytvářejících zubní povlak, tzv. plak. Do něho se postupně ukládají minerální látky ze slin a potravy, odpadní látky a kousky odumřelé tkáně. Zpočátku se hromadí na povrchu zubu nad dásní, ale poté, pokud není odstraněn, přechází i pod dáseň. Mineralizací plaku dochází k tvorbě zubního kamene, který již na dáseň působí mechanicky a vyvolává další stupeň onemocnění dásní – zánět závěsného aparátu zubu. Častým příznakem mírného zánětu dásní je nepříjemný zápach z dutiny ústní (halitosis), který by měl být pro majitele psa prvním signálem, že něco není v pořádku. Dalším zjevným příznakem je kroužkovité zčervenání dásně v oblasti krčku zubu, kde dáseň přiléhá ke korunce zubu. Zřetelným znakem je podobně jako u člověka zvýšená krvácivost dásní.

Zánět periodontu (závěsného aparátu zubu) je zkráceně periodontitis. Tento zánět již vážně ohrožuje samotné setrvání zubu na svém místě. Zub není v čelisti přirostlý kostním spojením, ale je uložen v zubním lůžku v čelisti a připevněn tisíci velmi tenkých a pevných periodontálních vláken, spojujících povrch zubního kořene s kostí zubního lůžka v čelisti. Toto spojení je velice pevné a pružné, přesto společným působením enzymů bakterií a mechanickým působením zubního kamene dochází k jeho narušení. U psa s oslabenou imunitou rychle dojde k tvorbě různě hlubokých kapes v dásních, které postupně odhalují krčky zubů a zadržují další bakteriální infekce. Ta pak postupuje hlouběji podél kořene zubu, postupně se stává hnisavou a ničí periodontální vlákna. V poslední fázi zánětu se zub uvolní ze zubního lůžka a vypadne.

Obr. 1 Zdravá dáseň je světle růžová bez krvácení, pevně přiléhající ke korunce zubu
Obr. 2 Gingivitis – zánět dásně – zarudlý krček v oblasti špičáku a zvýšená krvácivost dásní

Obr. 3 Periodontitis – výrazné odhalení krčků řezáků s hromaděním zubního kamene a vytvořením hlubších kapes s bakteriální infekcí
 
Rozšíření zánětu do celého těla
Dlouhodobé přehlížení a podceňování masivní infekce v ústní dutině, se kterou se bohužel setkáváme velice často, může vést v některých případech i k tragickým následkům. Neléčený zánět se šíří krví do celého těla psa, postihuje vnitřní orgány a vede k selhání např. jater, ledvin, plic či srdce s někdy až fatálními následky. Tento proces nevzniká náhle, ale postupně až plíživě a samozřejmě souvisí s nedostatečnou, či spíše nulovou prevencí.

Velikost psa úměrná zdraví zubů?
Zánět dásní a závěsného aparátu zubu je dále ovlivněn též plemennou příslušností, věkem a způsobem výživy jedince. Trpasličí a malá plemena psů mají zuby blízko vedle sebe, takže jim chybí mezizubní mezery. Jejich chrup má proto menší samočisticí funkci a trpí na zánětlivá onemocnění výrazně častěji a dříve než velká plemena, u nichž samočisticí schopnost chrupu funguje lépe. Věk ani strava nemají na vzniku parodontózy tak velký vliv jako velikost psa.

Veterinární léčba periodontálních onemocnění
Léčba periodontálních onemocnění se nejčastěji zužuje do pojmu odstranění zubního kamene. Typickým stomatologickým pacientem je starší pes malého či trpasličího plemene, kterého majitel přivádí k veterinárnímu lékaři s obtěžujícím zápachem z tlamičky. Tento zápach může být příznakem pouhého zánětu dásní, zánětu periodontu, nebo jak tomu nejčastěji bývá – důsledkem masivního hromadění zubního kamene spojeným s těžkou periodontitidou, výrazně zvýšenou pohyblivostí zubů a hnisavým zánětem přiléhajících měkkých tkání. Postupující hnisavý zánět v oblasti zubního lůžka může vést až ke ztenčení čelistní kosti. Kost spodní čelisti má u psa na rozdíl od člověka plátkovitý tvar, po jejím ztenčení se snadno zlomí a bohužel se pak špatně hojí.

Za pět minut dvanáct
Zajímavé přitom je, že i při takto děsivém stavu a diagnóze pes bez problémů přijímá potravu a majitel registruje pouze hnilobný zápach. Majitel se totiž v řadě případů svému psovi není schopen do dutiny ústní ani podívat a skutečný rozsah onemocnění tak laicky posoudit. Řada jedinců malých plemen nedovolí majiteli prohlédnout dutinu ústní, pokud k tomuto nebyla vedena odmalička. Jestliže si štěně nezvykne na to, že mu jeho majitel sahá do tlamy, nedovolí to v bdělém stavu ani veterináři.

Operace v narkóze
Diagnostiku a zároveň i operaci pak veterinář musí provádět v celkové anestézii (narkóze). Ta je nutná z důvodu manipulace, bolestivosti, použití ultrasonografického přístroje, dosažitelnosti některých struktur i z důvodu minimalizace stresu. Majitelé často operace svých psů odmítají, protože se bojí, že už se nevzbudí. Dnešní anesteziologie však disponuje velmi moderními anestetiky, která spolu s předoperačním vyšetřením snižují riziko i u geriatrických (starých) pacientů na minimum. Bez nezbytných operativních zákroků dojde u psího pacienta k progresivnímu zhoršování stavu s rizikem postižení vnitřních orgánů. Veterinární stomatolog odstraňuje zubní kámen mechanicky a ultrazvukem, po zákroku zuby psovi vyleští pro zpomalení ukládání nového kamene. Někdy musí veterinární lékař napadané zuby ze zanícených dásní vytrhnout a pomocí antibiotik zánět vyléčit.

Prevence
Pokud po stomatologickém zákroku nezačne majitel lépe pečovat o zuby svého psa, lze očekávat v poměrně krátké době opětovné ukládání zubního kamene a zhoršování periodontálního onemocnění. Základem účinné prevence je čištění chrupu psa minimálně obden. To ovšem znamená, aby na to byl pes přivykán již od raného věku, zvláště u trpasličích, méně klidných plemen. Ve veterinárních ordinacích jsou dostupné speciální zubní pasty pro psy i různé dezinfekční prostředky k ošetřování dásní. Řadou speciálních studií byla též prokázána účinnost dentálních pamlsků v odstraňování plaku a předcházení vzniku zubního kamene. Pokud pes pravidelně a dlouhodobě žvýká dentální pamlsky, dochází k mechanickému otírání plaku z povrchu zubu, které má podobný efekt jako čištění zubů kartáčkem. Prevence v případech onemocnění dásní je nezbytná. Následky neznalosti majitelů musí zachraňovat veterináři. Pokud má majitel podezření na zánět v ústní dutině psa, měl by co nejdříve vyhledat specializované stomatologické pracoviště.

Text: MVDr. Zbyněk Lonský
veterinární ordinace pro malá zvířata, Praha