07.01.10 Plemena

VELŠKORGI

ušatý pes s velkým srdcem

 

Obě plemena velškorgi patří do skupiny ovčáckých a pasteveckých psů. Přestože mají krátké končetiny, jsou to velmi pohybliví a čilí psi, kteří působí robustním dojmem. Velškorgi jsou obecně přátelští, sebevědomí, nebojácní a hraví, mohou být i trochu tvrdohlaví. I přes svůj stálý „úsměv ve tváři“jsou to dobří hlídači.

 

Historie

 

Velškorgi je velmi staré ovčácké a honácké plemeno pocházející z Walesu. Na toto území se jejich předci mohli dostat již s keltskými kmeny ve 2. tisíciletí př. n. l. Po staletí je chovali lidé na farmách a zemědělských usedlostech, kde pomáhali při práci se stády ovcí a krav. Hlídali obydlí, hubili drobné hlodavce a občas chodili se svým pánem i pytlačit. Kolem roku 1077 přišli do Walesu vlámští tkalci. Usadili se v hrabství Pembroke a s sebou si přivezli nejen svůj majetek, kulturu a zvyky ale i své psy, pravděpodobně předchůdce dnešních šiperek. Tito psi zřejmě ovlivnili populaci zdejších selských psů, takže se začali objevovat dva typy velškorgi. V hrabství Cardigan se chovali psi původního typu s delším tělem, s větší a hrubší hlavou, měli větší uši, lehce do X zakřivené přední končetiny a normálně dlouhý ocas. I zbarvení u nich bylo vždy pestřejší. V hrabství Pembroke byli běžnější kratší a kompaktnější psi s jemnější hlavou, špičatějším nosem a často s pahýlovitým nebo úplně chybějícím ocasem. Ke křížení obou typů ale docházelo běžně. Na výstavě se objevil první korgi v roce 1925. O tři roky později bylo toto plemeno zaregistrováno u Anglického kennel clubu. Oba typy měly společný standard a společně byly i vystavováni. To vedlo k velkým neshodám mezi chovateli a celý spor o to , jak má správný velškorgi vypadat, vyústil v rozdělení na dvě samostatná plemena. Stále to byli obyčejní venkovští pracovní psi a nebudili velkou pozornost veřejnosti. Velký zvrat však přišel v roce 1933, kdy tehdejší vévoda z Yorku, pozdější král Jiří VI, přivezl jako dárek, svým dcerám, princezně Alžbětě a Margaretě, právě štěně velškorgiho. Celý svět se vždy zajímal o novinky v Britské královské rodině, a proto vzbudil pozornost i malý psík podobný lišce. Velškorgi se tak začali šířit nejen po Británii ale i dále do Evropy, USA i Austrálie. Velmi oblíbení jsou v posledních letech také například v Japonsku. V Backinghamském paláci žijí korgi od onoho roku 1933 dodnes. Královna Alžběta II je totiž jejich velkou chovatelkou a milovnicí.

 

První korgi u nás

 

Do tehdejšího Československa přicestoval první velškorgi pembroke v roce 1973. Byla to fenka Ynghariad-i-Weichsel a jejím majitelem byl PhDr. Vladimír Mojžíš. V jeho chovatelské stanici Moravia Mefistofeles se 11. 9. 1974 narodil první vrh pembroků u nás. První cardigan, fena Morgan Egger Mokrong, byla dovezena až v roce 1991 z Jugoslávie a majitelkou byla Ing. Ivana Jakubcová, dnes Síbrtová. Fena Morgan byla nadlouho jediným cardiganem u nás a nezanechala žádné potomky. Až v roce 1997 dovezla MVDr. Lenka Černá dvě feny velškorgi cardigan z Polska. Teprve s odchovy po těchto fenách se začíná úspěšně rozvíjet i chov cardiganů.

 

Využití

 

Velškorgi u stáda pracuje jako patař. Pohání jednotlivé kusy štípnutím zezadu do nohy. Tyto jeho výpady jsou velmi rychlé, než se stačí kousnuté dobytče otočit nebo vykopnout, je korgi dávno v bezpečné vzdálenosti. Tato vlastnost je jim vrozena, a tak i dnešní korgi uplatňují tyto praktiky, mají-li možnost pracovat u stáda. Někdy i v zápalu hry to zkouší na své majitele. Korgi jsou, přes poměrně mohutné tělo a krátké nožky, obdivuhodně pohybliví. S nadšením se hrnou do každé aktivity, kterou jejich majitel vymyslí. Milují aportování míčků, zvládnou ale i sportovní výcvik, běhají agility, můžete se s nimi věnovat tanci se psem nebo jejich původní profesi - pasení. Pro svou přizpůsobivost a milou povahu jsou ale nejvíce drženi jako psi společenští.

 

Péče

Jsou to psi nenároční na údržbu, jejich srst má samočisticí schopnost. Přijdou-li z procházky špinaví, po uschnutí špína sama opadá, a pak stačí jen lehké dočištění kartáčem a korgi je zase jako ze škatulky. Může být chován jak v bytě, tak i celoročně venku, ale zavřený v kotci by velmi trpěl. Potřebuje úzký kontakt se svými majiteli, je zvědavý a rád se zapojí do každé činnosti. Výchova korgi není náročná, zvládne ji i začátečník. Problém nebývá ani ve vztahu k dětem, naopak, korgi děti milují.

 

Mladý korgi, jako každé štěně, potřebuje kvalitní krmivo. V dospělosti je třeba věnovat pozornost kondici, neboť korgi jsou vděční jedlíci a při dobré výživě a menší míře pohybu snadno tloustnou. To má nepříznivý vliv na oběhovou soustavu, znamená to zátěž pro kluby a může to být příčinou i dalších zdravotních problémů. Jinak jsou korgi čilí a vitální a netrpí žádnými dědičnými vadami nebo nemocemi.

 

Chovatelé a majitelé velškorgi se od roku 1991 sdružují v samostatném chovatelském klubu.

 

Text: Dana Pospíšilová

Chovatelská stanice King Pet.

www.kingpet.ic.cz

 

Foto: Dana Pospíšilová, Renata Kinbergerová

www.kinbergers.eu

MVDr. Lenka Černá

 

Víte že...

Pojmenování pembroke a cardigan je odvozeno od jmen hrabství ve Walesu.

 

 

Vzhled cardigan x pembroke

 

Obě plemena velškorgi jsou robustní psi nízkého vzrůstu s dlouhým tělem a krátkými končetinami. Odlišují se však některými tělesnými znaky.

Ideální výška cardigana je v plecích 30 cm, výška pembroke se pohybuje mezi 25,4 až 30,5 cm

Cardigan je o něco těžší (12,7 kg až 13,6 kg) než pembroke (pes 10 až 12 kg, fena 10 až 11 kg)

Srst cardigana je o trochu kratší než srst pembroke.

U cardiganů je povolena každá barva, s nebo bez bílých znaků. Bíla by ale neměla převládat.

Barva pembroke je jednobarevná červená, sobolí, jelení, černá s pálením, s bílými znaky na končetinách, na hrudní kosti a krku. Povoleno je trochu bílé na hlavě a na tlamě.

Ocas cardigana je podobný liščímu, je středně dlouhý, nasazený v linii těla. Ocas pembroke je vrozeně zkrácený.

Cardigan má o trochu větší uši než pembroke.