Aljašský malamut

Historie

Aljašský malamut je největší plemeno mezi saňovými psy. Byl vyšlechtěn jakožto pes určený ke skupinovému tažení saní na velké vzdálenosti v extrémních polárních podmínkách. Má obrovskou sílu, díky které je schopen táhnout těžké náklady na velké vzdálenosti. Plemeno bylo pojmenováno podle domorodého kmene Inuitů ze severozápadní Aljašky (Mahlemutech). Eskymáci své psy milovali, velmi si jich vážili, protože věděli, že by bez jejich pomoci nebyli schopni přežít. Psi byli používáni nejen k tahu saní a nošení břemen, ale také při lovu ledních medvědů, tuleňů a jiné zvěře. V chovu se uplatňovali pouze psi s vysloveně přátelskou povahou, která plemenu zůstala dodnes.

Na začátku 20. století, kdy byly velmi oblíbené závody psích spřežení, plemeno téměř vymizelo. Malamuti byli sice silní a vytrvalí, ale pro rychlostní závody příliš pomalí, proto se pro závodní účely křížili s jinými plemeny. Situace se zlepšila až v roce 1926, kdy malamuti začali být rozmnožováni čistokrevným chovem. V roce 1935 plemeno uznal americký American Kennel Club.

Povaha a využití

Aljašský malamut je laskavý a přátelský, není psem jednoho pána. Je to věrný a oddaný společník. Na výzvu reaguje hravě, ale obecně je v dospělosti pozoruhodný svou důstojností. Má silnou náklonnost k člověku, rád je v přítomnosti lidí. Je však často tvrdohlavý a samostatně myslící. Je ochoten se podřídit pouze v případě, že jeho pán bude bezvýhradný šéf smečky. Výchova musí být láskyplná a důsledná. Často podléhá svým instinktům a chová se nezávisle. Není to hlídač ani obranář (naprosto nevhodný na služební výcvik), ale pokud se cítí ohrožen jiným psem, projeví se jeho tvrdost. Je ideálním partnerem pro volný čas. Miluje dlouhé procházky a bude šťastný, když bude aspoň občas využíván ke svému původnímu poslání – práci v zápřahu.

Vzhled

Aljašský malamut je jedním z nejstarších severských saňových psů. Je to silný a mohutně stavěný pes s hlubokým hrudníkem a silným, dobře osvaleným tělem. Malamut pevně stojí na tlapách a jeho postoj budí dojem velké aktivity, držení těla je hrdé, hlava vztyčená a oči hledí s ostražitým zájmem a zvědavě. Hlava je široká. Uši jsou trojúhelníkové a při vzbuzené pozornosti vzpřímené. Tlama je mohutná, od kořene k čenichu se jen lehce zužuje. Tlama není zvednutá ani dlouhá, ani příliš zkrácená. Srst je hustá s tvrdou krycí srstí dostatečné délky, jež dobře překrývá hustou podsadu. Malamuti jsou různých barev. Znaky na obličejové části hlavy jsou rozlišovacím znakem jedinců. Skládají se z kápě na hlavě, obličejová část hlavy je celá bílá, nebo se znaky s pruhem anebo maskou. Ocas je dobře osrstěn, nesen nad hřbetem a připomíná chochol. Malamut musí mít silnou kostru s pevnými končetinami, dobrým pohybem, hlubokým hrudníkem a silnými plecemi. Musí mít všechny fyzické vlastnosti nutné pro velký výkon. Pohyb musí být plynulý, vyvážený, neúnavný a naprosto účelný. Není určen jako závodní saňový pes pro soutěže v rychlostních závodech. Malamut je ideálně stavěn k tomu, aby podával silný a vytrvalý výkon a veškeré znaky psů tohoto plemene včetně povahových vlastností musejí odpovídat tomuto účelu. Jakékoliv odchylky odporující uvedenému účelu se považují za vážnou vadu.

Psy dosahují kohoutkové výšky zhruba 63,5 cm a hmotnosti přibližně 40 kg.Průměrná kohoutková výška fen se pohybuje kolem 58,5 cm při hmotnosti asi 35 kg.

Péče

Malamut vyžaduje dostatek prostoru a pohybu. Je vhodný k celoročnímu pobytu venku, potřebuje však častý kontakt se svou lidskou smečkou. Má hustou, odolnou srst, kterou je nutné pravidelně česat a to zvláště v době línání. Potřebuje klidnou a velmi důslednou výchovu.

Zdroj: Standard FCI č. 243 / 14.08.1996 / GB, www.cmku.cz

www.amkcr.eu

Veterinární poradna

Dotazy odpovídá

Aljašský malamut