31.01.15 Život se psem

Poruchy chování

Jako poruchy chování označujeme stavy, kdy se pes chová jinak, než je obvyklé (zohledňuje se pohlaví a věková kategorie). Většinou tyto stavy představují problém pro majitele i samotného psa.

Problémové chování se dá zhruba rozdělit do čtyř skupin:

  • agresivita

  • strach

  • nečistotnost

  • stereotypní chování

Některé poruchy mohou způsobit léky nebo třeba „splašené“ hormony (například při falešné březosti). Další projevy problémového chování mohou být způsobené nemocí (agresivita po úraze nebo při bolestivosti kloubů, úzkost při hluchotě apod.). Některé typy stereotypního chování vznikají ze stresu, nudy a nedostatku podnětů nebo kvůli špatným životním podmínkám. Ze všeho nejčastěji však psi vykazují chování, které je jejich druhu sice vlastní, ale v dané situaci je pro člověka nežádoucí. Jedná se například o značkování v bytě, pronásledování zvěře, časté a hlasité štěkání nebo agresivita v rámci rodiny či vůči ostatním psům.

Agresivita

Agrese psa může být zaměřena jen vůči cizím lidem nebo určitým kategoriím (malé utíkající dítě, cyklista, běžec, pošťák), jindy se projevuje i v rámci rodiny. Běžná je také agresivita vůči jiným psům (někdy jen ke stejnému pohlaví, jindy vůči všem bez rozdílu). Zejména, pokud je pes velký, představuje jeho agresivita závažný problém. Mnozí majitelé nemají čas a trpělivost na převýchovu a psi pak často končí v útulcích. Přitom by někdy stačila jen odborná rada a její důsledné dodržování. Pokud se váš pes projevuje agresivně, rozhodě vyhledejte odborníka.

Strachy

Další velkou skupinu představují strachy a fobie. Jako příklad lze uvést strach z ostatních psů, který se objevuje například u psích sirotků, jež byli uměle odchováni člověkem a částečně přejali jeho vzorce chování nebo u nedostatečně socializovaných psů, jež nikdy nepřekročili hranici své zahrady. Nejčastější je však strach ze samoty, tzv. separační úzkost, která se projevuje jak hlasitými zvuky (vytí a štěkání), tak demolicí zařízení domácnosti. Velmi častý je také strach z bouřky, ohňostroje a petard, střelby, z hluku na ulici, z davu lidí, z jízdy autem nebo městskou hromadnou dopravou apod. Také strachy se dají postupným nácvikem odbourat, chce to především čas a trpělivost.

Nečistotnost

Vyměšování v bytě může mít různé důvody – nedostatečně časté venčení, špatná nebo nedůsledná výchova psa k čistotnosti, projevy strachu, podřízenosti či značkování. Nejhorší, co mohou majitelé udělat, je tvrdě trestat psa bitím či namočením čenichu do moči nebo výkalů. (A ještě ke všemu dlouho poté, co pes loužičku udělal.) Tím se problém jen zhorší. I zde platí, že nejdůležitější je odhalit a odstranit příčinu problémového chování.

Stereotypní chování

Pod stereotypním chováním se rozumí opakující se pohyby těla. Větší sklony k němu vykazují určitá plemena. Například chytání vlastního ocasu se objevuje často u německých ovčáků, dobrmani si zase cucají slabiny, bulteriéři lapají po neexistujících mouchách apod. Ačkoliv jsou některé projevy spjaty v vážnými onemocněními mozku, ve většině případů ho začne pes vykazovat jako snahu o upoutání pozornosti nebo jako náhražkové chování, když nemá dostatečné psychické a fyzické vyžití.

Jedno mají všechny poruchy chování společné – nejlepší léčbou je prevence. Proto se snažte vést svého psa už od začátku podle správných zásad, neponechejte nic náhodě a snažte se mu poskytnout ty nejlepší podmínky na život. A pokud se přece jen setkáte s nějakými neobvyklými projevy chování, obraťte se na svého veterináře nebo zkušeného kynologa či etologa. Čím dříve začnete problém řešit, tím větší je naděje na úspěch.

Zdroj: MVDr. Hana Žertová, Od štěněte ke psu, Jak vychovat bezproblémového psa, vydal GOLF TIME, spol. s.r.o., 2007, s pomocí CANDY, spol. s.r.o.