Odolnost vůči střelbě a orientace

Důležitým předpokladem pro jakékoliv smysluplné použití loveckého psa při nahánění v lese je, aby dobře snášel střelbu a dokázal najít cestu zpět ke svému vůdci.

Psi, kteří jsou na střelbu citliví nebo se jí dokonce bojí, jsou bohužel k lovu neupotřebitelní. Například honič, který po prvních výstřelech přiběhne se sklopenýma ušima ke svému vůdci a pak odmítá pracovat v houštinách, by měl raději zůstat doma. V některých případech se podaří tuto citlivost snížit tím, že se bude trénovat – střílet v okamžicích, kdy pes smí vykonávat něco, co je mu obzvlášť příjemné. Do vzduchu se střílí například tehdy, když žene terénem zajíce, kterého právě vypíchnul. To může mít příznivý vliv, pokud je citlivost psa na střelbu jen mírná. Jedná-li se však o psa bojácného, potom ani podobné opatření nepomůže. V takovém případě si nic nenalhávejte (a stejně tak nic nezatajujte chovatelskému spolku) – jde o psa se zásadním problémem, kvůli kterému by neměl být připuštěn do chovu. To však nesnižuje jeho hodnotu jako společníka nebo domácího mazlíčka.

Orientace

Schopnost psa najít cestu zpět je vlastnost, která je částečně vrozená, ale kterou je nezbytné u mladých psů procvičovat. Pokud se například mladý honič při pochůzce v lese rozběhne za zvěří a s námi se takto „rozloučí“, musí jeho vůdce na tom místě čekat, až se pes vrátí. A pes se tam skutečně v devíti z deseti případů vrátí. Největší chybou, kterou můžete v takovém případě udělat, je pěšky obcházet okolí nebo nasednout do auta a vyrazit na průzkum přilehlých prostranství. Tímto způsobem lze vychovat skutečné tuláky, kteří bývají po lovu nalezeni vždy až po hodinách (nebo dokonce dnech). Tito psi se totiž naučili, že oni jsou ti, co jsou hledaní, místo toho, aby sami museli vyhledávat svého pána. Velmi často chybí „tulákům“ také správný vztah ke svému vůdci a ve většině případů jsou to psi, kteří pocházejí ze smečkových chovů. Člověk, který má ve svém chovu šest nebo třeba i deset psů, si rozhodně nemůže vytvořit ke každému zvířeti takový vztah, jaký má běžně jednotlivý pes napojený na svou rodinu – lidskou smečku.

Zdroj: Bernd Krewer, Lovíme se psy, Grada, 2006, www.grada.cz