Vnitřní paraziti psa

Mnoho lidí si myslí, že odčervení působí delší dobu a chrání tak psa proti vnitřním parazitům určitou dobu, toto přesvědčení je však mylné. Odčervovací tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje. Proto je zapotřebí odčervit po dolíhnutí vajíček znova, zhruba 2 – 3x v intervalu 14 dní.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože v jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.

V těle březí feny stoupá hladina progesteronu, jehož vlivem se probudí larvy v cystách. Probuzené larvy opouštějí cystu a s krví se dostávají skrz placentu do ještě nenarozených plodů. Štěňata se pak již rodí zamořena škrkavkami. Stejně tak může dojít k přenosu škrkavek mateřským mlékem. Může k tomu dojít i tehdy, když matka byla před nakrytím řádně odčervena. Odčervovadla totiž působí pouze na cizopasníky, kteří jsou ve střevě. Nepůsobí tedy na vývojová stádia škrkavek, larvy, které jsou mimo střevo v těle.

Proto je důležité důkladně a fázovaně odčervit narozená štěňata od 2. týdne - odčervení se pak pravidelně opakuje v intervalu  14 dní až do 8. týdne věku štěňat a pak každé 3 měsíce. Přesné užití odčervovacího přípravku a intervaly určí veterinární lékař, záleží na jednotlivém druhu léčiva. Mezi odčervení a očkováním by měly být minimálně týdenní rozestupy.

Březí fenu odčervujeme 2-3 dny před krytím, 42.den březosti a pak vždy zároveň se štěňaty.

Červy, kteří se dostali z těla hostitelů ven, je nutno spálit spolu s trusem. V nakaženém trusu se za 7 - 15 dní vyvíjejí larvy, schopné infikovat hostitele. V trávicím ústrojí se larvy uvolní z obalu vajíčka a provrtají se stěnou do krevního oběhu a krví se dostanou do orgánů, především do plic. Postiženého psa nutí ke kašli, jsou vykašlány do dutiny ústní, spolknuty a tak se dostávají podruhé do trávicího ústrojí, kde se trvale usazují, dokončují svůj vývoj a rozmnožují se.

 škrkavky

 

Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná, vydrží teploty -30 až + 60 stupňů C a v prostředí přežívají až 5 let. Netypickým hostitel škrkavky může být i člověk, který se nakazí fekálně orální cestou a spolkne vajíčko škrkavky. Toto onemocnění se nazývá larvální toxokaróza (granulomatóza) a patří k nejčastějším parazitárním onemocněním člověka. Vyskytuje se ve třech hlavních formách: forma orgánová, oční a smíšená. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček (kontaminace parků, hřišť a zahrad) při nedostatečné hygieně, výjimečně pozřením náhodných hostitelů podobně jako u psů a koček. K nakažení přímo od psa dochází zřídka, jelikož vajíčka, která ulpěla na srsti, rychle vysychají a přestávají být infekčními.

Kromě škrkavek je nutno psa chránit odčervováním  a důslednou hygienou před dalšími parazity, jako např. měchovec, tasemnice, hádě, svalovec, tenkohlavec, kokcidie. Pokud krmíme syrovým masem, je třeba jej alespoň 2 týdny hluboce zmrazit před zkrmením. Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenáší tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. 

tasemnice

Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.

Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek. V okolí řitního otvoru můžeme někdy pozorovat vyloučené články tasemnice, vypadající jako plochá rýžová zrnka, která jsou schopna se pohybovat, dokud nezaschnou. Psu přivodí svědění, proto je často u postižených psů vidět tzv. sáňkování - psi se vozí po zadku, aby se podrbali. Sáňkování samo o sobě však není důkazem nakažení tasemnicí, pes ho provádí často i při přeplnění análních žlázek i při jiných problémech s konečníkem, kdy dochází ke svědění.                                                                                                                  

 

                               "sáňkování"

 

 

Text Dana Bočková

www.utulky.estranky.cz