Psi štěkají z nejrůznějších důvodů. Ať už je to při hře, při poplachu, ze strachu, z nudy, z pocitu samoty nebo úzkosti. Samo o sobě štěkání neznamená problém, horší je to však s nekončícím „řevem“ bez zjevných příčin… I když existují situace, ve kterých to může být užitečné, vytrvalý hluk se stává zdrojem konfliktů se sousedy.
Cílem přu výchově by tedy mělo být štěkání omezit, ne jej „vymýtit“. Je vhodné, učit psa povel „ticho“ už odmalička. (Slovo „ticho“ bude mít smysl jen v souvislosti se štěkáním.) Zpočátku dovolte štěkajícímu štěněti, aby samo přestalo, po posledním štěknutí řekněte příjemným hlasem „ticho“.
Pokud naopak chcete u psa upevňovat obranné štěkání, dejte dospělému psovi najevo radost z jeho hlasitých projevů - například slovním spojením „šikovný pejsek“- a teprve po chvilce vydejte povel „ticho“. Při výcviku dejte psovi po povelu „ticho“ další povel, který už zná, například „sedni“. Za splnění ho odměňte pamlskem a pochvalte ho. Případně mu nabídněte oblíbenou hračku a pohrajte si s ním. Cílem je ukázat psovi, že po uposlechnutí povelu „ticho“ následují samé příjemné věci.
Opakujte toto cvičení co nejčastěji to jde. Pes musí pochopit, že pokaždé, když přestane štěkat, páníček řekne ticho. Tím si začíná vytvářet asociace. V tuto chvíli je nutné vše otočit. Psa nechte štěkat 10-20 sekund a řekněte „ticho“. Nabídněte psovi odměnu (hra, pamlsek), v případě, že poslechnul a přestal štěkat. Snažte se z celého cviku udělat oblíbenou hru.
Pokud pes štěká převážně jen na nějaké podněty – například projíždějící auta kolem zahrady– zkuste ho na ně postupně navykat. Poproste třeba kamaráda, aby kolem zahrady opakovaně projížděl autem. Zkuste krotit nepříjemné štěkání a naopak chválit ticho. Psa můžete zkusit zabavit jinou činností a odpoutat tak pozornost od dráždivého podnětu. Snažte se docílit toho, aby přestal sledovat to, na co štěká. A jestliže přestane štěkat, chvalte ho a odměňte ho pamlskem. Takto nadměrné štěkání postupně odbourávejte.
Pokud štěká i venku na procházce, přivolejte ho a nabídněte mu třeba míček či pamlsek. Opět je o to, odpoutat ho od podnětu, na který štěká. (Jestliže pes neovládá přivolání, musíte trénovat.Je to základ, který by měl umět každý pes! Pamatujte na to, že psa nikdy nesmíte trestat, když k vám přijde! NIKDY! Nesmí si vytvořit asociaci: „Když přijdu k páníčkovi, budu potrestán! To by se mohlo opravdu vymstít…)
Psi, kteří štěkají, nekoušou?
Je to pravda? Ovšem, že ne! Jedná se o starou pověru, která měla sloužit k tomu, aby se především děti zbavily strachu ze psů. Ovšem rozhodně byste se tím neměli řídit! Jestliže pes dospěje k rozhodnutí, že v konfliktní situaci zareaguje agresivně, může se tato agrese rozvinout v různé stupnici: Opticky jasné výhružné upřené pozorování – ohrnutí pysků – zavrčení – štěkot – chňapnutí – kousnutí. Někteří psi dávají tyto varovné signály najevo dlouho a důkladně ještě předtím, než s konečnou platností kousnou. Jenže jiní nejedou podle harmonogramu a ukážou pouze krátkou „předběžnou výstrahu“, kterou může necvičené oko velmi snadno přehlédnout…. Proto by se nikdy nemělo o jakémkoliv psovi říkat, že zaručeně nekouše. Psi jsou přece jen živí tvorové, a tím pádem zůstávají vždy alespoň trošičku nevypočitatelní. Podle držení těla se dá odhadnout, zda jde o výhružné zaštěkání a pes se chystá zaútočit. Porozumět však postojům vyžaduje zkušenosti a člověk bez kynologických znalostí se může snadno dopustit chybné interpretace.
Správný hlídač?
Co možná nevíte, je fakt, že čím víc je pes uštěkaný, tím víc dává najevo, že se bojí. I když většina lidí považuje za nejlepší hlídače psy, kteří neúnavně štěkají za plotem na vše, co se jen hýbne v okolí, pravda je trochu jinde. Takoví psi spíš dávají najevo nejistotu a postoj typu: Běžte pryč, nebo budu mít strach! Správný hlídací pes štěká jenom tehdy, když je skutečně ohroženo jeho teritorium. Do té doby je v podstatě klidný a zbytečně na sebe nepoutá pozornost. Sice po očkuje sleduje, kdo kolem prochází, ale pokud jde člověk běžným tempem a nezastavuje se, nijak zvlášť na něj nereaguje. Pokud se procházející člověk zastaví, správný hlídač se zvedne, aby vyhodnotil situaci. Začíná štěkat až tehdy, pokusí-li se kolemjdoucí vstoupit do jeho teritoria. Štěkotem upozorní majitele, že se něco děje. Podle reakce svého pána si pak jde po svých, nebo je připraven zasáhnout.
Zdroje: Jody Rosengarten: Alíku, nech toho povyku!, Levné knihy
Niewöhner Imke: Psi, kteří štěkají, nekoušou?, Grada publishing
Napsáno: 3.10.2010 18:51:14