Agrese k dětem

Máme doma dvouletého pejska čínského naháče s průkazem původu. Dávala jsem pozor při výběru na chování a povahy rodičů, chovatelé věděli, že mám malou dceru, byl to pro ni dárek k pátým narozeninám. Chtěla jsem malé plemeno, myslela jsem, že výchova a výcvik nebude tak náročný. Mylně jsem se domnívala, že když vytvoříme bezpečný a útulný psí domov, tak bude vše v pořádku. První rok to tak bylo, ale pak, právě v jednom roce věku, začal být Harry agresivní na děti a ostatní psy. Žiji s dcerou v domku, pejsek má zahradu, chodíme s ním ale i tak 3x denně na procházku. Bydlí s námi, není a nebyl nijak odstrkován. Pokud to jde, bereme ho všude s sebou (výlety, dovolená, návštěvy u známých atd.). Agresivita se projevuje zpočátku vrčením (je jedno jestli leží v pelíšku nebo např. na gauči) a dceru většinou i kousne. Stačí, aby kolem něj prošla, a nezavdá mu ani žádný důvod. Na mě pouze vrčí, a to i tehdy, když mu říkám „nesmíš!“. Pak mu dám jako výchovný prostředek náhubek, ale nepomáhá to. Teď bohužel začal napadat a kousat i kamarády dcery a na procházce je agresivní na ostatní psy. Pokud je na zahradě, tak lítá kolem plotu a nesmyslně štěká a neposlechne žádný povel a neláká ho ani pamlsek. Vyzkoušela jsem i protištěkací obojek s vysokým tónem, ale to ho ještě víc rozštěkávalo. Nevím, kde se to zvrtlo nebo kde nastala chyba. Chováme se s dcerou pořád stejně a nevím, že by mu kdokoli ublížil. Agresivnější bývá později odpoledne. Jinak si s malou normálně hraje, vítá ji, je mazlivý, nebo jen tak leží u ní v pokoji, když si hraje nebo se učí, rád se k ní na noc zavrtá pod peřinu… A pak najednou, z ničeho nic, vrčí a v horším případě kousne. Dcera se ho začíná bát a já mám strach, když k nám nám kdokoli přijde, aby nenastal problém. Psa nebiji – zkusila jsem zvýšený hlas, vykázání na místo, náhubek. Poslechne, ale pak se agresivita stejně opakuje. Jinak je poslušný a zvládá běžné povely. Nevím, jestli by pomohla kastrace. Nechci, aby se ho dcera bála, což už se bohužel děje. Ale dát psa pryč nebo utratit? Předem díky za radu.

Odpověď: Někteří dospělí psi (kromě většiny příslušníků vyloženě „mazlivých plemen“, jako jsou například retrívři) nemají rádi mazlení a od dětí se drží raději dál, protože jim vadí jejich hlučné chování a neustálé přebíhání. Stejně tak je to s ostatními psy. Zatímco štěňata si ráda pohrají, dospělým psům stačí jen očichání, nebo se dokonce drží od všech jedinců svého druhu raději dál, nemají zájem o kontakt. Pokud je některý pes příliš dotěrný, zpraží ho rychlým výpadem. Někdy pak takto nevrle reagují raději na všechny psy, které potkávají, protože je chtějí udržet v uctivé vzdálenosti. Takováto povaha není sice ideální pro život s malým dítětem, nemyslím si však, že by to byl již důvod k utracení. Dejte tomu čas řádově několik měsíců, uvidíte, jak se to vyvine. Harrymu přemístěte pelíšek na takové místo, kde kolem něho nebude nikdo procházet a bude tam mít klid (za nábytkem, v rohu). Budou-li na návštěvě děti, zavřete ho raději v samostatné místnosti, nejlépe tak, že dáte do dveří nějakou mřížku, aby byl v kontaktu, když o to bude stát, ale aby nikdo nemohl k němu. Kdykoli ho posíláte na pelíšek, mělo by to být laskavě, s pamlskem a pochvalou – pelíšek je místo, kam by se měl sám uklidit, kdykoli je mu chování vaší dcerky nebo jejích kamarádů nepříjemné. Musí tam mít vždy volný průchod a nikdo jej tam nesmí hladit, mluvit na něj, natož trestat nebo jej odtud tahat. Dávejte pozor na jeho výraz při kontaktu s dětmi, popřípadě i s vámi – kdykoli zívá, olizuje se, odvrací hlavu, přikrčí se, ukáže zuby, zavrčí, je jedinou správnou reakcí rychle dát ruce pryč, otočit se ke psu bokem, odvrátit pohled, popřípadě ho klidně poslat na místečko a s úsměvem ho pochválit. Žádné „nesmíš“, ani „co to je!“ apod. – to psa jen rozčílí. Nepouštějte ho na sedačku, dejte mu do pelíšku měkoučkou deku, do které se může zavrtat. Zvláště když jsou u vás děti, vždy se přesvědčte, že pes není na gauči. Ve strachu, že by ho děti mohly připravit o tento požitek, by mohl být zlý. Máte-li návštěvu, můžete mu dát i náhubek, ale jako prevenci pokousání, nikoli jako trest.
Přikládám tabulku, podle níž si objektivně spočítáte, jak moc je váš Harry pro dcerku či její spolužáky nebezpečný. Přikládám také letáček se zásadami bezpečného soužití dětí a psů a také informaci o tzv. konejšivých signálech, tedy gestech, která psi ukazují, když jsou nervózní, cítí se ohroženi a chtějí uklidnit své lidi a udržet si je od těla. Všechny tyto informace jsou blíže rozvedeny v knížce Modrý pes, kterou považuji za velice užitečnou pro všechny rodiče malých dětí.
Pokud jde o chování ke psům: Nenechte ho štěkat kolem plotu. Vyrobte si rachtačku – do plechovky od piva nebo coly dejte 3 - 4 drobné mince nebo maličké kamínky či matky a pořádně přelepte otvor. Harryho na zahradě pečlivě hlídejte. Kdykoli se začne rozbíhat směrem k plotu s úmyslem někoho seřvat, hoďte mu pod nohy (nebo ještě lépe před něj) plechovku. A hned jak nadskočí, přivolejte ho, pochvalte a odměňte. Buďte důsledná! Pak bude stačit vzít jen plechovku do ruky a říci přísné rychlé NE! A hned zase musíte psovi říci, jak se má v takové situaci chovat, tedy přivolat ho a pochválit. Pak můžete cvičit i venku na vycházkách. Máte-li potkat psa, včas Harryho přivolejte a uvažte ho. Soustřeďte jeho pozornost na sebe a na povel (K NOZE). Ve chvíli, kdy míjíte psa, dávejte mu pamlsek (nějaký výjimečně dobrý). Musí vzniknout nová reakce: Vidím psa, budu se držet u paničky a těšit se na mlsání.
Agresi psů vždy řeším pokud možno osobně. Pokud je pro vás schůdné dojet do Prahy nebo Brna, sejdeme se a vše společně vyzkoušíme. Kastrace v tomto případě asi mnoho nespraví…

 

MVDr. Hana Žertová

Další odpovědi na nejrůznější dotazy naleznete na www.hanazertova.cz