Kontakt se psy až po očkování?

Možná už jste slyšeli tvrzení, že štěňata by měla přijít do kontaktu s jinými psy až po druhém očkování...

Bohužel toto tvrzení podporuje mnoho majitelů psů a také řada veterinářů. Jenže ono to je trochu složitější. Štěňata totiž dostávají už v mateřském mléce látky, které podporují jejich imunitu. A v různých zemích existují odlišné systémy očkování. Štěně by se mělo pouštět k ostatním psům už v době, kdy si ho přivezeme domů (okolo 8. týdne). Jedním z faktorů, proč psa neizolovat od ostatních zvířat, je skutečnost, že zdrojem nákazy nemusí být jen cizí psi. Mnoho nemocí, proti nimž dáváme psy očkovat, se přenášejí nejen ze psa na psa, ale také z infikovaného prostředí. Pes se tedy může nakazit také venku, třeba když strká svůj čumák do moči, trusu nebo nečistot na našich botách či na chodníku. Vzhledem k tomu, že je dnes drtivá většina psů očkována, objevují se tyto nemoci ojediněle a riziko, že se štěně nakazí, není naštěstí moc vysoké.

Socializace je základ

Hlavním důvodem, proč štěně pouštět k ostatním psům, je potřeba socializace. Každý majitel psa by si měl uvědomit, že doba, kterou má na socializaci štěněte, je poměrně krátká. A co se zanedbá v tomto období, se později už těžko dohání. Do přibližně 14. týdne života máte největší potenciál předat štěněti tolik informací o okolním světě, jak je to jen možné. Pokud je štěně drženo osamotě, hrozí mnohem větší riziko, že se u něj vyvine problémové chování, než nebezpečí, že se od jiných psů nebo při procházkách po okolí infikuje nakažlivými nemocemi. Štěňata se potřebují seznámit se spoustou podnětů a vlivů okolního světa. Tím se učí, jaké předměty a situace patří do každodenního života a rovněž se učí důležitým sociálním kontaktům s ostatními příslušníky svého druhu. Pokud je štěně o tyto lekce ochuzeno, mohou později neznámé podněty vyvolávat strach, se kterým se pes nedokáže vyrovnat. A jistě dobře víte, že strach a strachem podmíněný stres jsou hlavními spouštěči agrese.

Samozřejmě nemusíte štěně pouštět ke každému toulavému psovi, kterého potkáte. Naopak si vybírejte přátelské psy, kdy se s majitelem nejprve domluvíte, že si vaše štěně může s jeho psem pohrát. Mějte na paměti, že pokud zůstane štěně dlouho izolováno, je riziko jeho problémového chování v pozdějším životě dost vysoké.

Zdroj: Psi, kteří štkají, nekoušou?, Imke Niewöhner, Grada, 2009, www.grada.cz