Můj pes

(Tibetian Terrier)

Názvem se nenechejte zmást, tibetský teriér patří mezi ovčáky. Jeho typická povaha je živá, veselá a přátelská. Tyto vlastnosti jej předurčují k roli vynikajícího psího společníka. Charakteristickým rysem plemene, které původně pochází z Tibetu, je také jeho temperament. A právě proto mu Angličané začali říkat teriér. A to i přes to, že s žádným teriérem nemá vůbec nic společného. Správně by se měl nazývat velký lhasa apso.

Trocha historie

Jak už sám název napovídá, plemeno pochází z Tibetu. Nešťastné a zavádějící označení “teriér” dostal do vínku od Angličanů, a to pro jeho temperament, radost ze života, vysokou inteligenci a snad i trochu té svéhlavosti.
Dnes se řada odborníků přiklání k faktu, že je zakladatelem celé řady ovčáckých plemen od Tibetu na západ (např. bobtaila, polského nížinného psa, bearded kolie, ale i např. briarda). Tuto skutečnost dokládají záznamy o jeho existenci již z dob Marca Pola (cestopis Milion), ale dokonce i v záznamech Aristotela je jeho vzhled popsán jako kříženec psa a tygra. Skutečně, v Tibetu jsou tito psíci ztotožňováni se sněžnými lvy Sengee a najdeme je tak i ve znaku Tibetu. Do Evropy se plemeno dostalo začátkem minulého století a díky ohleduplnosti chovatelů si dodnes zachovalo své původní vlastnosti a vše, co činí tibetského teriéra tibetským teriérem.

Nic na něm není bezúčelné

Na tibetském teriérovi opravdu nebylo a není nic bezúčelné, a to hlavně díky drsným podmínkám Tibetu a nutnosti přežití. Velké, kulaté tlapy s charakteristickým osrstěním napomáhají bezpečnosti při doskoku. Hustá srst spadající přes oči chrání před ostrými slunečními paprsky, větru, dešti nebo hustému sněžení. Stočený ocas na zádi chrání citlivou ledvinovou část těla. Díky kvadraticky vyváženému tvaru těla s přestavěnou zádí má ideální postavu pro běh v horském terénu. Vyniká fantastickou mrštností. Náhlé změny směru mu při běhu nečiní žádné potíže a ocásek v těch chvílích působí jako kormidlo. Hustá podsada udržuje stálou teplotu a dlouhá krycí srst umožňuje, že kapky vody po ní snadno stékají. Srst má vysokou samočistící schopnost, i když v našich podmínkách průmyslových spadů je nutno jej pravidelně koupat. Díky tomu, že je srst suchá, nemá charakteristický psí pach. Na první pohled by se mohlo zdát, že srst vyžaduje náročnou údržbu. Postačí však pravidelné pročesávání srsti. Ovšem, chceme-li psa připravovat na výstavy, vyžaduje péče o srst mnohem více času a péče.

Barevností přímo hýří – od bílé, krémové, zlaté, šedé nebo kouřové až po černou, včetně jejich kombinací, dále pak od světle plavé po tmavě sobolí. K vidění je jak světle, tak tmavě šedá srst dvou či tříbarevná. Nejčastějším zbarvením je zmiňovaná černá a černá s bílými znaky. Není přípustná jen čokoládová a játrová.

Jak ho znají chovatelé

Jaký vlastně tibetský teriér je? Ve většině atlasů se dočtete, že jde o středně velkého psíka s dlouhou srstí, ne nepodobnou lidským vlasům. Temperamentní, bystrý, ne divoch nebo rváč. V kostce tato charakteristika odpovídá, ale blíže si toto plemeno lze podle ní stěží představit.

Tito psíci nevelkého vzrůstu se ve své domovině původně proháněli kolem stád tibetských jaků, koz a ovcí. Nikoliv pro zábavu, ale pro to, aby co nejrychleji stádo bezpečně přešlo v náročném horském terénu za šťavnatou zelení. Šlo o psíky skromné, oddané svému pánovi, kterému navíc museli být i partnerem. Přes den tvrdě pracovali kolem stáda, v noci sdíleli společné lože svého pána, zahřívajíce ho svým tělem.

Pokud je správně veden od mládí, jde povahově o absolutně bezproblémového psa. Pro svou velkou samostatnost (která byla v jeho původní domovině vyžadována) a vysokou inteligenci, je nutné při výchově dbát na důslednost. Avšak nespravedlivá nebo tvrdá výchova je neodpustitelným prohřeškem a psa poznamenává na celý život. Ideální je, pokud majitel přistoupí na vzájemné partnerství se psem v postavení „Já pán – Ty pán“, s vymezenými mantinely. Od útlého mládí psa je nutný vzájemný kontakt, vlídnost a láska. V žádném případě to není plemeno vhodné pro chov v kotci. Nemožnost být se svým pánem má za následek psychické strádání, jež může vést až k úhynu zvířete. Pochopí, že rodina chodí každý den do zaměstnání, ale nepochopí, že má bydlet „jinde“. Je to prostě pes s velkým srdcem, které denně rozdává. Jako málokteré plemeno má obdivuhodnou schopnost vcítit se do nálady svého pána a přizpůsobit se jí.

Je výborným společníkem na túry přírodou. Pobyt v přírodě je pro něj přímo vášeň: z panelákového psa se najednou stane neohrožený hlídač, který oznamuje vše, co se kolem děje různou intonací a barevností hlasu. Teprve pak se projevuje jeho temperament, vášeň pro běh a skákání v plné kráse. Běh doplněn rozevlátou srstí působí velmi elegantně.

Příjemnou vlastností tibetského teriéra je nekonfliktnost. Není útočný ani rváč nebo přehnaný divoch. Díky své inteligenci velice rychle odhadne situaci a dokáže se správně rozhodnout. Otevřený konflikt nevyhledává, pouze je-li napaden, pak se brání. Dává přednost řešení konfliktu jinou cestou, cestou smíru.

Rezervovanost k cizím lidem není přehnaná. Nechávají si však čas na vyhodnocení situace a odhadnutí úmyslu příchozího. Tibetský teriér je dobrým kamarádem dětí. Zvláště, prohánějí-li se s ním při výcviku agility. Pokud má tibeťan vedle sebe parťáka, není hloupost, na které by se nehodlal podílet, pokud sám ještě nevymyslí další. Malému miminku se dokáže stát ochráncem s ohromnou láskou a trpělivostí. Miluje svého pána z celého svého srdce, dokáže rozdávat neutuchající radost ze života, pohodu a dobrou náladu. Miluje vyjasněné kompetence v rodině. Bez obtíží si zvykne i na domácí zvířectvo.

Tibetský teriér v Čechách

V letošním roce čeští chovatelé oslavují 30 let od narození prvního vrhu tibetských teriérů u nás. Stalo se tak v chovatelské stanici Al-Erak manželů Karelových z Golčova Jeníkova. Ti také dovezli prvního tibetského teriéra do naší republiky z Rakouska a fenka Punn von Geigenbuhel byla zapsána v plemenné knize pod číslem 1. Prvního odchovu se chovatelé dočkali v roce 1974 po dalším dovezeném páru, a to psovi z Dánska Sjelebros Dykhor a německé fence Etawa Ma-Do-Meh.

Jaký je?

Je to středně veliký, dlouhosrstý, velmi atraktivní, temperamentní a společenský pejsek.
Pro svoji vyjímečnou povahu a snadnou péči se stává vyhledávaným společníkem lidí, kteří upřednostňují přírodní typ psa. Je vhodný k držení v bytě, a proto si ve světě získal velkou oblibu. V Čechách je sice plemenem spíše výjimečným, ale za našimi hranicemi je velmi rozšířený. Je to pes velmi odolný, vše co na něm příroda stvořila pro přežití v jeho domovině, tj. Tibetu, není pro nic za nic. Je velmi temperamentní a vytrvalý, má rád pohyb a hlavně kontakt se svojí smečkou, kterou je ochoten doprovázet při jakékoli činnosti. Hodí se jak pro pobyty v přírodě, horské túry, tak i pro život ve městě, kde může být ideálním společníkem rodinám s dětmi či starším lidem. Má velké srdce a je ochoten vždy rozdávat radost, pohodu a štěstí. Je to pes slunečné povahy, nikdy nemá špatnou náladu. V Tibetu jsou tito psíci nazýváni "malí lidé" a kdo měl tu čest s tibeťákem žít, potvrdí, že toto označení opravdu sedne. Je velmi vnímavý, jeho výchova musí být důsledná a spravedlivá. Je velmi inteligentní a má výbornou paměť. K cizím lidem si zachovává odstup. Je výborným hlídačem, ale nikdy nenapadne - na nebezpečí jen upozorní.

Text a foto: Marta Ščudlová

Chovatelské stanice FCI - ÁRES ŠAMARKAN

 www.aressamarkan.com