Určitě už většina z vás slyšela o tomto novém sportu pro psy. Mnozí také už nějaký ten závod viděli. Víte ale kdy agility vzniklo? A jaká jsou pravidla? Kteří psi můžou agility běhat a jaké překážky se vyskytují na trati? Povězme si tedy o agility něco víc…

Vznik

Agility je poměrně nový sport, který začal vznikat kolem roku 1970. Hlavním zakladatelem tohoto sportu byl Peter Meanwell, s jehož přispěním se v roce 1978 poprvé agility představilo divákům na Cruftově výstavě, kde mělo za úkol pobavit diváky. Inspirací pro agility byly koňské parkury. Agility na výstavě upoutalo tolik lidí a psích nadšenců, že se rozhodli se zúčastnit této novinky aktivně. Od té doby se začaly zakládat nové kynologické kluby, které nabízely možnost trénovat agility a ty stávající k nim tuto aktivitu přidaly. První oficiální soutěž se konala roku 1979 v Londýně na mezinárodní výstavě koní.

První organizací, která se snažila dát agility nějaký řád, byl Kennel klub. Podařilo se mu to v roce 1980 a první závod s pravidly vydanými touto společností se běžel ještě tentýž rok, opět na Cruftově výstavě. Jako rozhodčí tam působil Peter Meanwell s Petrem Lewisem, který plnil úlohu zapisovatele. Od té doby se Peter Lewis s Johnem Gilbertem pustili do šíření tohoto sportu do Evropy a poté i do celého světa.

Co je to agility

Agility je sport, který má, jako každý jiný, svůj řád – u nás je to Řád Agility České republiky. V agility jde o to, že v určitém čase musíte se psem zaběhnout překážkovou trať v daném pořadí. Přičemž pes překonává parkur, zatímco páníček běží podél překážek a udává směr. Je to bezkontaktní sport, který vyžaduje dokonalou ovladatelnost psa a radost z pohybu. Pes běží bez obojku a na povel vykonává různé překážky.

Agility je výchovná i zábavná činnost psovoda se psem. Tento sport lze vykonávat jak rekreačně, tak i vrcholově. Agility předpokládá dokonalý vztah mezi psovodem a psem, neboť tvoří společně jeden tým.

Agility není ale jen o běhání a rychlosti, ale i o souhře psovoda a psa. Jde především o radost. I psi kteří mají krátké nožičky či zavalité tělo mohou běhat agility. Nejde o to, že nebudou dost rychlí na to, aby závodili, ale že si s majitelem lépe porozumí, získají nové zkušenosti a budou si blíž. Agility je sport o kontaktu se psem. Jsou lidé, kteří běhají agility se svým psem jen pro zábavu, pro vzájemnou radost a lepší porozumění.

Trénink

Agility by měl běhat pouze pes, který je zdravý a má už dostatečně vyvinuté kosti. Psovodi, jejichž psi mají dysplazii kyčelních či loketních kloubů, by se měli nejprve poradit s veterinárním lékařem.

Samotný výcvik agility je o to jednodušší, pokud je pes aktivní a lze ho dobře motivovat pamlskem či hračkou. Velkou výhodou je i to, pokud váš pes zvládá odložení a přivolání.

Při agility by se mělo postupovat tak jako u všeho, od lehkého ke složitějšímu. Nejlepší bude psa nejdříve naučit jednotlivé překážky a až pak jejich případné kombinace. Od začátku musíte psovi ukázat, že neexistuje větší zábava než agility. Musíte ho hodně chválit a odměňovat i za sebemenší pokrok. Při výcviku dělejte časté přestávky na hraní a ukončete jej včas, tzn. dříve než ho cvičení přestane bavit. Na příští trénink se bude určitě těšit.

Psa na parkuru netrestejte. Ani fyzicky, ani slovně. Učí se nejen pes, ale i psovod, a mnoho chyb psa vychází právě z chyb psovoda. Při výcviku je také důležité, abyste psa nerozptylovali svými problémy. Například nevhodným oděvem (vlajícím) či klouzavou obuví. Dlouhé vlasy je lepší sepnout do gumičky, protože povely vydáváte i rukama a pokud si najednou uprostřed parkuru budete upravovat vlasy, pes bude zmatený.

Trénovat samozřejmě můžete jak se staršími psy tak i se štěňátky, která by ale neměla příliš skákat do doby, než se jim kosti a klouby plně vyvinou. Úrazy v tomto věku bývají většinou pro vývoj kostí štěněte fatální. Se štěnětem můžete cvičit pevný, či látkový tunel. Skokové překážky by měly být co nejnižší, nejlepší je ovšem počkat až pejsek vyspěje a poté skokové překážky trénovat. Na většině cvičišť, když se štěně učí agility, položí přeskokovou tyčku na zem, takže štěně ji spíš jen překračuje.

Pokud psa bude agility bavit, můžete s ním i závodit. Špičkoví psi parkur agility milují a když vidí překážky, často už je nic jiného nezajímá.

Jak vypadá trať

Jak bude trať postavená, záleží jen na rozhodčím. Minimální velikost prostoru pro stavbu parkuru je 20 m x 40 m. Vlastní trať má délku mezi 100 m a 200 m a obsahuje 12 – 20 překážek (minimálně 7 skokových). Vzdálenost mezi překážkami je minimálně 5m a maximálně 7m, s výjimkou skokových překážek. Každá překážka má své číslo.

Kteří psi mohou běhat agility

V podstatě všichni psi, všechna plemena i všichni kříženci mají možnost běhat agility. Záleží především na tom, zda má pes pro agility předpoklady – zda je hravý, rád běhá a skáče, má hodně energie a je rychlý.

Ale i z psího lenocha se rázem může stát pes, kterého bude agility bavit. Uvidí spoustu jiných psů a možná ho to chytne. A když ne, tak si alespoň s páníčkem vyzkouší něco nového.

Nejvhodnější pro tento sport jsou bezesporu kolie – border kolie, bearded kolie, ale také ostatní ovčácká plemena jako jsou šeltie, australský ovčák a další. Výborní jsou ovšem, i knírači, pudlové a bíglové. Určitě se mezi každým plemenem najde jedinec, který je v agility velmi dobrý. Stačí se podívat na nějaké závody, kde se najde mnoho a mnoho zástupců psích plemen, takže nelze říct, že zrovna váš pes se pro tento sport nehodí.

Překážky

Překážky nesmí být pro psa nebezpečné a musí odpovídat popisům a mírám daným Řádem Agility ČR. V parkuru nemusí být obsaženy všechny překážky.

Překážky, které se používají: skokové překážky, zeď, viadukt, skok daleký, kruh, pevný tunel, látkový tunel, slalom, kladina, houpačka, šikmá stěna, stůl.

Druhy soutěží a zkoušek

V agility můžete se svým psem skládat zkoušky, které se skládají z několika tříd. Stejně tak můžete běhat jenom určitou soutěž. Rozdíly mezi třídami a různými druhy soutěží jsou v jejich délce a obtížnosti, i maximální čas může být rozdílný.

Výkonnostní třídy zkoušek:

-       Agility 1 podle jednotlivých kategorií: SA1, MA1, LA1;

-       Agility 2 podle jednotlivých kategorií: SA2, MA2, LA2;

• Agility 3 podle jednotlivých kategorií: SA3, MA3, LA3;

Velikostní kategorie

Psi jsou podle své kohoutkové výšky rozděleni do tří velikostních kategorií:

SMALL – S (malý):  do 34,99 cm včetně

MEDIUM – M (střední): od 35 cm do 42,99 cm včetně

LARGE – L (velký): od 43 cm včetně

Agility 1

Této třídy se mohou zúčastnit pouze týmy (psovod+pes), které ještě nemají zkoušku A1 složenou třikrát na výborně déle jak rok (s maximálně 5,99 trestnými body), u dvou různých rozhodčích na oficiálně uznaných závodech. Pokud tým splní výše uvedená kritéria, může ihned přestoupit do A2.

Pro A1 smí být použity maximálně tři překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího). Dvojitá skoková překážka a/nebo kombinace skoků (dvojskok, trojskok) by neměla být v A1 použita.

Agility 2

Mohou se jí zúčastnit týmy, které složily zkoušku A1 třikrát s ohodnocením výborně.

Postup z A2 do A3 je možný až po splnění zkoušky A2 třikrát na výborně bez trestných bodů (za chyby, odmítnutí a čas) u dvou různých rozhodčích s umístěním do třetího místa.

Pro A2 mohou být použity maximálně 4 překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího).

Agility 3

A3 je elitní třída, do které psovod vstupuje po splnění daných podmínek a na požádání výcvikáře KA ČR předepsaným formulářem o vydání karty A3. Po obdržení karty A3, se zkratka A3 stává součástí jména psa – např. A3 Ben. Karta A3 je pouze na jeden rok, takže psovod se svým psem musí v daném roce splnit podmínky dané řádem agility, aby mohl následující rok požádat o prodloužení karty.

Pro A3 mohou být použity max. 4 překážky s kontaktními zónami (podle uvážení rozhodčího). 

Jumping

Jumping může být tak jako zkoušky agility rozdělen podle výkonnostních tříd - J1, J2, J3. Pravidla jsou stejná jako u odpovídající výkonnostní třídy Agility 1, 2, 3 s tím rozdílem, že trať neobsahuje žádné překážky s kontaktními zónami ani stůl.

Pro postup do vyšší výkonnostní třídy se počítají pouze výsledky zkoušky v Agility.

Otevřené soutěže:

Agility

Pravidla jsou zde stejná jako u tříd zkoušek A1, A2 i A3, avšak tato soutěž je pro všechny psy bez ohledu na složené zkoušky.

Jumping

Soutěže Jumping jsou otevřené pro všechny psy bez ohledu na složené zkoušky. Soutěžit se může na tratích s libovolným stupněm obtížnosti.

Soutěže veteránů

Mohou se jich zúčastnit psi od 9 let věku v kategoriích Small a Medium, a od 8 let věku psi v kategorii Large, s tím, že se tito psi od okamžiku přestupu do třídy veteránů již nesmějí účastnit zkoušek A1 – A3, Jumpingu ani otevřených soutěží Agility a Jumping.

Soutěž veteránů se skládá z Agility a Jumpingu. Trať může být shodná jako pro otevřené soutěže Agility a Jumping, závodí se však na upravené výšce překážek.

Ostatní soutěže

Existují ještě jiné soutěže a hry, při nichž se závodí přímo podle pravidel agility nebo jejichž pravidla se pravidlům agility podobají.

Posuzování

Posouzení správnosti překonání překážek případně chyb záleží na rozhodčím. Pro agility se používají 4 druhy trestů – časové chyby, chyba, odmítnutí, diskvalifikace.

Časová chyba znamená, že pes nesplnil trať ve stanoveném čase. Za každou sekundu navíc se přidává 1 trestný bod.

Každá chyba značí pro tým 5 trestných bodů. Rozhodčí oznamuje chybu zvednutou rukou s otevřenou dlaní. Jde např. o chyby, kdy pes špatně překonal překážku, když se psovod dotkne psa a získá tím nějakou výhodu, či třeba úmyslný dotyk překážky psovodem.

Každé odmítnutí znamená pro tým 5 trestných bodů. Rozhodčí je oznamuje zvednutou rukou sevřenou v pěst.

Diskvalifikace záleží na rozhodčím. Jde často o velmi závažné důvody, pro které rozhodčí tým pošle z trati ven. Důvody, pro které je psovod se psem vyloučen z tratě, mohou být třeba hrubé zacházení se psem, nezvladatelný pes, třetí odmítnutí na trati, použití pomůcek v průběhu překonávání tratě apod. Celý výčet důvodů pro diskvalifikaci najdete v řádu agility.

Jak vypadá průběh soutěže

V den soutěže je zakázán trénink na překážkách, které jsou umístěny v prostoru parkuru. Mimo tuto trať je umístěna jedna skoková překážka, na které se psovod se psem může rozcvičit. Rozhodčí zkontroluje překážky a posoudí, zda odpovídají řádu. Určí plán tratě, kterou předá organizátorům a ti podle plánu postaví trať. Rozhodčí pak parkur zkontroluje a přeměří. V určitou dobu stanovenou rozhodčím, si může psovod bez psa parkur projít. Před začátkem závodu seznámí rozhodčí soutěžící s přesnými údaji o trati a pravidly. Pokud se rozhodčí rozhodne, může jako první trať absolvovat tzv. předskokan. Tedy psovod se psem, kteří se soutěže neúčastní. Před startem je pes psovoda v základní pozici před startovní linií. Psovod psovi sejme vodítko a obojek, případně další výstroj a ozdoby (pokud není s rozhodčím dohodnuto jinak). Vodítko psovod předává pomocníkovi u startu, případně na předem určené místo. V prostoru startu a cíle nesmí ležet žádné věci. Psovod psa ovládá způsobem, proti kterému nemohou být z hlediska ochrany zvířat žádné námitky (nedrží jej za kůži, neodhazuje). Psa na startu drží výhradně psovod. Na pokyn rozhodčího smí psovod vystartovat nejpozději do 20 vteřin. Čas se spouští ve chvíli, kdy pes překoná startovní linii. Psovod v prostoru celé trati nesmí používat pomůcek ani pamlsků a je zakázáno, aby překonával, podlézal či překračoval překážky. Pokud to nedodrží, může být tým diskvalifikován z celé soutěže. Po překonání poslední překážky a proběhnutí cílem se zastavuje čas a psovod musí se psem po doběhnutí urychleně opustit prostor tratě.

Další informace naleznete na www.klubagility.cz

Text: Ivana Pospěchová

Foto: Alice Jirásková, Renata Hofmann

www.konepsikocky.cz

Sdílet článek na Facebook