Chtěla bych se s vámi podělit o smutný příběh, který jsme prožívali minulý rok před Vánocemi…
Naše rodina má blízký vztah ke psům, zejména pak k německým ovčákům.
Všechno to začalo loni, pár dnů před vánočními svátky, kdy naši psi Zidan (5) a Agi (1) utekli dírou v plotě. Nikdy předtím nic takového neudělali, takže nás to velmi překvapilo. Přemýšleli jsme, jaký asi měli naši miláčkové důvod k útěku? Možná za to mohl úplněk, nebo jen touha po dobrodružství… To už se asi nikdy nedozvíme.
Když jsme ráno zjistili, že nejsou doma, hned jsme je vyrazili hledat. Les i celou vesnici jsme prošli křížem krážem, ale nikde nebyli. Pomalu jsme začali ztrácet naději, když jsme najednou uviděli Agi. Fenka se za námi belhala (nebo spíš plazila) z lesa s prostřelenou nohou. Byla to opravdu děsivá scéna, fenka trpěla bolestí a na cestě za ní byly dlouhé stopy krve.
Samozřejmě jsme na nic nečekali a hned ji odvezli na ošetření. Veterinář nás varoval, že dost možná těžkou operaci ani nepřežije. Mezitím šli ostatní hledat druhého psa s posledním kousíčkem naděje, že bude živý. O hodinu později našli Zidana zastřeleného. Ležel u potoka, kam se šel asi napít.
Bylo to strašné a navíc jsme se všichni báli, že přijdeme i o Agi. Když veterinář vyšel z ordinace, roztřásli jsme se strachy, ale naštěstí se operace povedla. Dokonce tu byla šance, že bude fenka zase chodit. Musela ale podstoupit ještě další operace.
Následovalo psychicky náročné období, kdy její život závisel na tom, jestli kosti správně srostou. Dva měsíce uplynuly ve znamení péče a starostí o naši Agi. Nedokážete si představit, jaké utrpení musela prožít. Nevím, jestli by to všechno dokázala, kdyby nebyla tak statečná a plná energie…
Teď - po půl roce - naše Agi vesele skotačí na zahradě. Na svého kamaráda ale nikdy nezapomene. A my taky ne. To ona se zachránila a pomohla nám ho najít. Naše fenka se stala velkou hrdinkou nejen pro nás. Zato jsme jí přivedli nového psího společníka Kima (7 měsíců, německý ovčák), se kterým se velice rychle skamarádila. Je ale jasné, že nezapomene na to, co se jí stalo. Jen na zahradě něco zašustí a je hned v pozoru a štěká. Stal se z ní velký hlídač! Tak náš příběh alespoň částečně šťastně skončil.
Tereza Kutrová (13), Zlín
