Anglický špringršpaněl

„Hele, co to bylo za toho velkého flekatého kokra?“ Tak přesně na tohle se mě zeptala babička po první výstavě, na které se byla podívat. Myslím, že přesně tohle je věta, která leze špringrařům pěkně krkem. Vždyť špringr není žádný přerostlý kokr, ale hrdé, elegantní, pracovní plemeno, prostě anglický špringršpaněl.

Historie
I když je špringršpaněl zcela samostatné plemeno, tak přece jen společné kořeny s kokršpanělem a všemi ostatními španěly najdeme v jejich prapůvodní vlasti - ve Španělsku. Odtud se rozšířili na území Anglie, kde se dále šlechtili a postupně se rozdělili na malé (toy) a větší psy field španěly. Tito se dále v průběhu 18. století rozdělovali na větší a těžší rázy – špringršpaněly a menší kokršpaněly. V roce 1902 byl tento výjimečný lovecký pes uznán jako samostatné plemeno a byl ustanoven jeho standard, ačkoliv  „plemenná kniha“ se vedla už dávno, dávno před tím! Na naše území byli potom psi dovezeni v průběhu 20. a 30. let 20. století, jejich počet však byl minimální a byli využíváni především jako lovečtí psi, ačkoliv i jejich exteriér byl přinejmenším dobrý. Další rozvoj plemene u nás nastal až po druhé světové válce, kdy si stále více myslivců uvědomovalo jejich pracovní přednosti, postupně se sem počátkem 60. let začalo dovážet stále více psů a naštěstí pro plemeno tento trend pokračuje. Špringršpaněl se tak může pyšnit poměrně širokou genetickou základnou, kterou kromě českých psů tvoří i německé, francouzské, britské a skandinávské importy.

Jaký vlastně je?
Toto plemeno si získává stále větší popularitu v různých koutech světa včetně naší republiky. Třeba v Americe patří mezi absolutně nejoblíbenější plemena, většina tamních špringrů však není chovaná jako lovecký nýbrž jako společenský a poslední dobou hlavně sportovní pes. U nás prozatím zůstávají především v pozici loveckých psů a rodinných společníků. Z pár předchozích řádků je více než jasné, že všechny tyto aktivity by nebyl špringr schopný zvládnout, nebýt výjimečných povahových kvalit. Tito psi jsou velmi věrní, přátelští a temperamentní, nikdo by však neměl zapomínat na to, že jsou to lovci. Každý, kdo si pořídí malé štěně, měl by počítat s tím, že tento drobek ho bude všude následovat, avšak nevyžaduje nadměrnou pozornost jako některá jiná plemena. Oni jsou prostě jenom rádi, že můžou být nablízku svého pána, pokud mu bude pán ještě ke všemu házet aportek, bude takový pes nejšťastnější pod sluncem! Tito chlupatci jsou výborní aportéři, čehož bezezbytku využívají i myslivci. Jejich přátelská a nekonfliktní povaha je na druhé straně přímo předurčuje k rodinnému životu. Řada lidí si řekne, že je to ale lovecký pes, takže nejspíš bude utíkat v lese za zvěří. Lovec to samozřejmě je, ale nečekejte útěky běžné u jiných loveckých plemen, při správném vedení a výcviku žádné větší problémy nenastanou. Jediná situace, kdy jsou většinou nezvladatelní, je blízkost vody. Milují ji natolik, že tam bez rozmyslu skočí bez ohledu na to, jestli se zrovna chystáte na výstavu nebo je 5 stupňů pod nulou.

Lovecké využití
Anglický špringršpaněl je především slídič. Jeho posláním je tedy proslídit značnou oblast, najít zvěř a vyhnat ji z úkrytu, narozdíl od ohařů zvěř nevystavuje. S velkým úspěchem se dá ale použít i v jiných situacích. Může nahrazovat barváře, stejně dobře může být používán při nadháňkách na černou zvěř. Nejčastěji se s nimi ale setkáváme při práci s drobnou zvěří, pernatou a vodní pernatou nevyjímaje. Velmi často je jejich úkolem dohledat a přinést střelený kus. Především v tom jsou opravdu neocenitelnými pomocníky.

Výstavy
Jelikož je špringr opravdu krásný lovecký pes s bohatou srstí, není žádným divem, že se s ním stále více setkáváme ve výstavních kruzích, kde slaví nemalé úspěchy. Příprava na výstavy je náročná především v péči o srst, ale zkušení odborníci vám většinou bez problémů poradí. Na rozdíl od řady jiných plemen nedošlo k rozdělení na linie výstavní a pracovní, naštěstí jsou stále u většiny výstavních šampiónů zachovány lovecké kvality. Účast na výstavách a náležitý výsledek je nutností k uchovnění.

Další uplatnění
Díky jejich stoupající oblibě i mezi „nemyslivci“, se můžeme s nimi potkávat stále častěji i na různých kynologických soutěžích. Jelikož jsou lehce cvičitelní, nikoho nejspíš nepřekvapí špringr provozující sportovní kynologii nebo přesnější obedience, kde není obrana. Agility lze taky jen doporučit, zvážíme-li jejich temperament a sportovní postavu, rovněž flyball nebo frisbee by mohly být vhodnými sporty pro tak skvělé aportéry. Neztratí se ale ani v dogtrekkingu a dokonce jsou i jedinci, kteří dosahují skvělých výsledků v záchranařině, především ve vodních pracích. Zkrátka a dobře špringr je velmi univerzální plemeno, které narozdíl od jiných států zůstává u nás mezi sportovci zatím neobjeveno, ale věřím, že jejich čas přijde.

Chov
Chovatelé jsou sdružování v Klubu chovatelů loveckých slídičů v sekci Anglický špringršpaněl (www.ass.kchls.cz). Do chovu mohou být zařazeni jedinci starší 18 měsíců, kteří získali na výstavě na území ČR nejhůře známku velmi dobrá po roce věku. Dále musí složit podzimní nebo lesní zkoušky slídičů nejhůře ve II. ceně se známkou z hlasitosti minimálně 2. Ze zdravotních požadavků zde potom najdeme vyšetření dysplazie kyčelních kloubů s výsledkem nejhůře 3 (D), dále vyšetření na fucosidózu a dědičné oční choroby. Bližší informace naleznete v klubových materiálech.

Zdraví
Dysplazie kyčelních kloubů se asi vybaví jako první každému pejskaři bez ohledu na plemeno. Toto onemocnění, na kterém se podílí nejen genetika, ale i vlivy prostředí, nepředstavuje u špringrů výraznější problémy, stejně tak jako dysplazie loketního kloubu.
Fucosidóza je už ale problém o něco větší, jedná se o geneticky přenášenou nemoc postihující centrální nervový systém. Projevuje se jako epilepsie u velmi mladých psů, nezabírají však žádné běžně používané léky a postižený jedinec zpravidla do dvou let věku uhyne. Jedná se o geneticky přenášenou nemoc děděnou recesivně.
Mezi geneticky podmíněné onemocnění očí patří u tohoto plemene PRA (Progresivní atrofie sítnice). Toto velmi závažné postižení očí končící úplnou slepotou není specifické pouze pro toto plemeno, na jeho vyšetřování už jsou vyvinuty genetické testy. U špringrů se projevuje v pozdějším věku, dochází k degeneraci světločivných buněk, které vede k úplné slepotě.

Péče
Toto plemeno je v podstatě nenáročné, vyžaduje každodenní pohyb v dostatečném množství, kvalitní stravu, ideálně alespoň základní výcvik, pokud majitel nemá v plánu psa uchovnit, a dostatečný kontakt se svým pánem. Jediné, oč je třeba dostatečně pečovat, je jeho krásná dlouhá srst, která zvláště při práci v lese dostává pořádně zabrat. Časté vyčesávání a alespoň občasné stříhání je zcela nezbytné, jestliže chcete, aby špringr opravdu vypadal k světu.

Text: Jana Vodvárková

Foto: Naďa Zahajská, CHS Magic street, www.magicstreet.unas.cz