Velššpringr španěl

Historie:

Velššpringršpaněl je potomkem skupiny španělů, kteří jsou známí již od 14. století. Konkrétně toto plemeno bylo vyšlechtěno v 17. století v Anglii. Avšak ne vždy se tomuto dlouhosrstému španělu říkalo velššpringeršpaněl (welsspringerspaniel), zahloubáme li se do historie plemene najdeme i jména jako Welshcocker či Landspaniel. V průběhu 18. století bylo plemeno zatlačeno do pozadí a bylo chováno snad již jen ve Walesu. Jako samostatné plemeno byl velššpringeršpaněl uznán roku 1902 a začal se postupně rozšiřovat i za hranice své původní vlasti.

 
Využití a povaha:

Plemeno a jeho předci se odjakživa využívali k lovu drobné pernaté zvěře. Jedná se o energické neunavitelné plemeno, které je ochotné pracovat celý den s nejvyšším nasazením.  Je stavěný pro práci v obtížných podmínkách.Má velmi dobře vyvinutý jemný čich, s nadšením pracuje i ve vodě. Povahou je veselý a živý. Nejčastěji se s ním setkáme v roli lovce. V poslední době se s ním setkáváme i jako se psem rodinným. Je od přirozenosti hodný, nikdy není agresivní, ani bázlivý.

 
Vzhled:

Pes má v kohoutku přibližně 48 cm. Fena má v kohoutku přibližně 46 cm. Velššpringršpaněl váží v rozmezí 16 až 20 kg, avšak standard FCI hmotnost neuvádí. Srst je dlouhá jemná dobře přiléhající k tělu, rovná. Zbarvení je vždy bílé s hnědými skvrnami, žádná jiná barva se nepřipouští. Dlouhá srst tvoří na ocase praporec, delší srst se vyskytuje i na uších a končetinách.

 
Péče:

V průměru se plemeno dožívá úctyhodných 12ti až 14ti let. Vyžaduje mírné a citlivé zacházení, avšak díky své živé povaze musí být výchova i zvláště důsledná. Velššpringršpaněl miluje vodu a je naprosto nezbytné nechat jej vybít svou energii. Vyžaduje dlouhé procházky a hodí se pro sportovně založené majitele a rodiny. Dlouhá srst vyžaduje pravidelnou péči.

foto: Pavol Zvalo