15.07.11 Plemena

Kooikerhondje

Historie

 

První zmínky o tomto plemeni pocházejí již z 15. století. Psi podobného vzhledu byli chováni v Nizozemí za účelem lovu kachen, respektive jejich nahánění do klecí. Měli na tuto práci ideální velikost, houževnatost a zároveň jim nevadil chlad a vlhkost. Během druhé světové války došlo k dramatickému poklesu počtu chovaných jedinců (hovoří se o počtu 25). Plemeno bylo od roku 1943 registrováno v plemenné knize, nyní je oficielně uznáno. „Raad van Beher“ vypracoval oficielní standard 18. června 1966. Stejně jako tomu bylo u mnoha dalších plemen, baronka van Hardenbroek připojila dodatečně tento“květ“ mezi nizozemské rasy. V současnosti již se odchovávají kvalitní jedinci v dostatečném počtu. Každoroční Výroční přehlídka Kooikerhondje přispívá důležitým způsobem k rozvoji tohoto loveckého plemene.

 

Povaha a využití.

Tento malý dlouhosrstý pes, který odedávna pracoval a dosud pracuje jako specialista při lovu kachen, je skutečným malým lovcem, jehož výkony převyšují jeho tělesné rozměry. (Je harmonicky stavěný. Jeho srst je lesklá, krásně vybarvená a tvoří krásné praporce.) Je to veselý pes, není však hlučný, je velmi závislý na lidech ve svém okolí, je společenský, něžný a bystrý. K cizím lidem je zpočátku zdrženlivý.

 

Vzhled

Jedná se o strakatého psa téměř kvadratického rámce. Ocas má bohatou vlajku, hlava je nesena vysoko. Délka těla je o málo větší, než je výška v kohoutku. Mozkovna a čenichová partie jsou skoro stejně dlouhé. Mozkovna je poměrně široká, mírně klenutá. Stop je dobře patrný, ale ne příliš výrazný. Tmavě hnědé oči mandlového tvaru mají milý a bystrý pohled. Uši jsou středně velké, nasazené těsně nad linií, která spojuje konec nosu s okem, jsou zavěšené a přiléhají k lícím. Nesmí být bílé. Srst na nich tvoří praporce a je upřednostňováno, pokud srst na koncích uší je černá. Krk je rovný a silně osvalený. Hřbet je pevný, hrudník je hluboký, s dobře klenutými žebry. Ocas je nesen v linii hřbetu nebo mírně nad ní, nikdy není zatočený. Má pěknou vlajku, konec je bílý. Poslední ocasní obratel dosahuje k hlezennímu kloubu. Hrudní končetiny jsou rovné, praporce nejsou příliš bohaté. Na stehnech naleznete dlouhé praporce, které končí nad hlezenním kloubem. Pod ním již praporce nejsou. Hlezenní kloub je dostatečně zaúhlený. Tlapky jsou malé, prsty jsou pevně sevřené. Srst má střední délku, je rovná nebo mírně zvlněná, nikdy není kudrnatá nebo odstávající od těla. Srst není přehnaně jemná, proto se snadno udržuje, podsada je dobře vyvinutá.

Zbarvení: červenooranžové plotny na bílém základu jsou jasně ohraničené, bílá převládá. Černobílé a tříbarevné zbarvení nejsou přípustná.

Znaky na hlavě: je upřednostňována maska – bílá lysinka a červenooranžové líce.

Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 35 – 40 cm.

 

Péče

Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, stačí ji několikrát do týdne pročesat (v období línání častěji), Kooikerhondje miluje sportovní aktivity, proto psovi dopřejte dostatek pohybu.

 

Zdroj: Standard FCI č. 314/19.10.2001/F www.cmku.cz