Můj pes

Historie:

Anglický bulteriér je potomkem starých bojových psů dogovitého typu. Tento typ psů byl zpravu uplatňván při lovech a posléze při zápasech. Až do roku 1835 byly v Anglii oblíbenou zábavou právě psí zápasy. Nejdříve se jednalo o zápasy psa s medvědem, později o zápasy psů s býky a psů mezi sebou. Aby se docílilo co nejlepšího bojového plemene, křížili se různá plemena psů – směsice buldoků a teriérů tvořila ty nejzavilejší psy. Teriéři, jak je známo byli menší psi, kteří se chovali za účelem lovení krys a jiné škodné. Tehdejší buldoci byli obratní vytrvalí psi se širokým hrudníkem, širokou lebkou a silnými čelistmi.

Dnešní bulteriér tedy vznikl křížením různých druhů teriérů a buldoků – tak zvaných „bull and terrier“.Nekladl se přílišný důraz na exteriér, důležité bylo to, že pes byl vždy připraven usmrtit cokoli. Cílem tehdejšího chovu bylo získat pro zápasy psy, jejichž morda by byla ke kousání a trhání uzpůsobena lépe něž morda buldoka. Takový typ psa se vyskatoval již kolem roku 1820 a nazýval se „paddington bullterrier“.

O vyšlechtění bulteriéra ze stávajících psů se mimo jiné velmi zasloužil James Hickins v druhé polovině 19. století. Jeho psi byli velmi úspěšní jak na výstavách tak v bojových arénách. Jeho cílem bylo vyšlechtit bílého bojového teriéra, což se mu nakonec podařilo. Není pochyb o tom, že se dříve těmto psům kupírovaly uši. Po zákazu kupírovaní se chov ubíral cestou k uším měnším, až se dosáhlo uší vzpřímených.

Vzhled:

Dnešní bulteriéři jsou středně velcí, mimořádně svalnatí a mohutní psi, nazývaní "gladiátoři mezi psy". Bulteriér má v kohoutku průměrně 53 až 55 cm. Zbarvení by mělo být čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Vedle své pevné a mohutné stavby těla bulteriér zaujme svým tvarem lebky, který nám popisuje standard: „Při pohledu zpředu má vejčitý tvar, všude je dobře vyplněná, bez jakýchkoli prohlubenin. Profil se jemně sklání směrem k nosu.“ Charakteristický je pro ně tzv „down face“ – úklon lebky, neboli česky klabonos.

Exitovali různé váhové kategorie, existovali i psi s hmotností jak 2 kg tak 12 kg. A tak se přímo nabízelo vyšlechtit miniaturního bulteriéra. Jeho výška v kohoutku není více, než 35,5 cm. Tato miniaturní varieta vznikla opět cílenou celekcí v chovu.

Využití a povaha:

Bulteriér je plemeno velice živé a potřebuje zkušeného majitele, který má pevnou ruku. V majetku nesprávného člověka se z něj může stát problémový pes. Je to pes sebevědomý a při správném vedení je skvělým společníkem. Můžeme se s ním setkat jak na výstavách, lovech na černou zvěř tak i jako se psem společníkem.

Péče:

Krátká srst nevyžaduje mnoho péče. Je však dobré se bullteriérovi věnovat a zabavit ho.

Text: Eva Černohubová

Foto: Chovatelská stanice Robes, www.robes.wz.cz