Bearded kolie je jedno z velmi starých pasteveckých plemen. Historie sahá až do 16. století. Předky byli Schatlandská kolie a Horská kolie, dnes již neexistující mezistupně vývoje chovu.

Plemeno vzniklo ve Skotsku, kde pod vlivem tamních drsných podmínek z výše zmíněných pasteveckých psů. Postupem času a díky migracím obyvatelstva se možná přikřížili ještě polští a ruští pastýřští možná i staroanglický pastevecký pes, známější spíše pod názvem bobtail. Roku 1897 byla bearded kolie oficiálně uznána.

Vzhled

Jedná se středně vzrostlého, nepříliš mohutného psa. Pes má v kohoutku 53 až 56 cm. Fenka má v kohoutku 51 až 53 cm. Srst je rovná, hrubá a drsná, je přípustná lehce vlnitá, avšak ne kudrnatá. Podsada je hustá a měkká. Délka srsti by měla být dlouhá, aby poskytla ochranu proti špatnému počasí, avšak ne delší, než je délka psa. Zbarvení je šedé, modro-šedé, žluto-hnědé, červeno-hnědé, černé, pískově-hnědé, s bílými skvrnami nebo bez nich. Váha se pohybuje v rozmezí 20 – 25 kg v závislosti na výšce jedince.

 Využití a povaha

Pes je velice aktivní a pohyblivý. Zvláštní vlastností tohoto psa je přívětivost a bystrost. Je chytrý, neúnavný a hravý. Bearded kolii můžeme vidět dnes hlavně jako psa společníka vhodného do rodiny, která s ní tráví hodně času a sportuje s ní. Dnes je i oblíbeným výstavním psem. Díky dlouhému osrstění je na beardedku ve výstavním kruhu úžasný pohled.

Péče

Bezesporu je plemeno náročné na úpravu srsti a to hlavně u výstavních jedinců. Srst se udržujeme v kondici nejen pravidelním česáním ale i kvalitním krmením, případně i dalšími preparáty pro zlepšení kondice srsti. Často můžeme vidět bearded kolie se sepnutým osrstěním nad očima – účel je ryze praktický, pes lépe vidí a srst se tolik necuchá. Tento „culík“ se většinou upravuje 1x denně.

Text: Eva Černohubová