Najde Chita nový domov?

Bohužel mnoho lidí si pořizuje psa, aniž by si zjistilo dostatečné množství informací o povaze vybraného plemene. Chtějí psa na hlídání, ale nedokážou posoudit, jestli jsou schopni ho zvládnout a zajistit mu vhodné podmínky k životu. Takový osud potkal i Chitu – fenku brazilské fily, kterou její majitelé kvůli své neznalosti a nedbalosti chtěli nechat utratit…

V září 2009 se na internetové kynologické diskusi (k nahlédnutí zde) objevila zpráva o dvouleté brazilské file v nouzi. V nabídce stálo, že dvouletá žíhaná fena, zvyklá na děti, hledá nový domov. Majitelé se jí chtějí za každou cenu zbavit a to i za cenu utracení, protože jim pořád utíká…
Rozhodli jsme se je navštívit. Strávili jsme u nich asi dvě hodiny povídáním o psech obecně a zvlášť o povaze a přístupu k brazilské file. Majitelé nám kromě jiného řekli, že si fenku pořídili, protože jim byla doporučena odborníkem jako super plemeno oddané rodině. Zřejmě jim však pán jaksi zapomněl ukázat i druhou stranu filí povahy - že tuto oddanost plní na 1000% i s nasazením vlastního života a vůbec nemá  problém s konečnou eliminací nepřítele jakéhokoliv druhu. A že to vůbec není pes vhodný k životu na dvorku a malé zahrádce, kolem níž vede úzká silnička sloužící zároveň i jako chodník pro pěší.  Všímali jsme si i chování fenky Chity  a nezdálo se nám, že by byla nějaký problémový jedinec. Spíš byla daleko mírnější a vstřícnější, než bychom od dvouleté fily očekávali - nechala se od nás hladit, piškotky jí taky chutnaly...

Nakonec se nám podařilo majitele přemluvit, aby to s fenkou ještě zkusili, a hlavně jsme z nich vymámili slib, že ji nedají utratit bez předešlé konzultace s námi. Za pár dní volali, že co jsme to s jejich psem udělali, že je úplně jako vyměněný, pohodový, poslušný atd. Řekli jsme jim, že se psem jsme neudělali nic, jen jsme jim trochu ukázali, jak se na fily musí dívat a jak s nimi zacházet. Po telefonátu jsme si oddychli a mysleli si, že je zase jeden pesan v pohodě. Potvrdilo se nám to i při dalších náhodných návštěvách (poslední letos v červnu), kdy jsme se stavili jen na kus řeči přes plot - páníčci i psina vypadali spokojeně.

Tím víc nás překvapilo, když se v pondělí 29. 8. 2011 navečer ozval mobil a v něm nám pán oznámil, že fena přeskakuje plot, útočí na lidi i psy, sousedovi roztrhla ruku, a že ji už fakt nechtějí. Ať si pro ni přijedeme, nebo že ji dají utratit. Nakonec jsme se domluvili, že nám - a hlavně feně - dají čas do středy 31. 8. do 18 hodin. Pokud ji neodvezeme, tak volá myslivce nebo veterináře - to že ještě uváží. Bylo nám jasné, že fenu musíme zachránit. Spočítali jsme naše domácí psy (dvě jedenáctileté filí babičky, sedmiletého křížence fily a pitbula zachráněného z útulku, pětiletého filáka s brazilskou genetickou a povahovou výbavou, dvouletého cane-corso zachráněného před utracením a devítiměsíční slečnu středoasijského pastevce s pravou povahou plemene) a došli jsme k závěru, že do této relativně srovnané smečky dovést čtyřletou filu s podle popisu agresivní (a podle nás pravou filí) povahou, by bylo vcelku vražedné. Následovalo proto uveřejnění žádosti na internetu o alespoň dočasnou pomoc s ubytováním. Také jsme přemýšleli o někom, kdo by byl schopen fenu adoptovat a komu bychom ji svěřili bez obav o její další osud. Na nikoho jsme bohužel nepřišli, a tak jsme nakonec ve středu 31. 8. po 16. hodině jeli pro fenu a věděli jen to, že ji naložíme do auta a odvezeme. Uvidíme, jak se bude chovat, jestli nás roztrhá hned, nebo až později a podle toho se teprve rozhodneme, co s ní uděláme dál. Dojeli jsme k patřičnému plotu, fenka se přišla podívat, kdo to jede a nic - ani neštěkla. Páníček ji připnul na vodítko a chvíli ji nakládal do auta. Nakonec se mu ji do kufru podařilo vystrkat (pokyn pojď-hop, po kterém naši psi skáčou do auta, div se navzájem nepřerazí, nějak nezabíral), zavřel dveře, dal nám darovací smlouvu a vypadal, že se v něm mísí pocity úlevy (už nebude mít zodpovědnost za filu) a zároveň smutku (už nebude mít filu). Slíbili jsme mu, že se o fenku postaráme a rozhodně ji nenecháme utratit. K našemu překvapení fena vůbec nevypadala na agresora - v kufru auta seděla, koukala kolem spíš zvědavě, na nás ani neštěkla, po páníčkovi se nedívala, nezavyla, na sklo neškrábla. Představovali jsme si naše filáky v podobné situaci… Auto by už mělo asi silně narušené čalounění a skla zaprskaná do neprůhledna.

Nakonec jsme se rozhodli zajet do útulku v Blansku a poctivě jim všechno vypovědět. Doufali jsme, že fenku přijmou, což se taky díky vstřícnosti vedoucí útulku podařilo. Vyplnili jsme papíry, zaplatili poplatek a šli za fenkou, která už byla vypuštěna z auta. Na vodítku se pomalu a opatrně seznamovala s novým prostředím a přitom byla focena. Chodili kolem ní 4 úplně cizí lidi a ona neprojevila ani náznak agrese, spíš měla uši i ocásek stažené k tělu, pohybovala se ostražitě, každý prudší pohyb nebo hlasitější slovo ji vystrašil ještě víc. Došli jsme k závěru, že to vůbec není agresor, že se světa spíš bojí a (alespoň zatím) reaguje spíš snahou o útěk než výpadem. Domluvili jsme se s vedoucí útulku, že budeme spolupracovat na hledání jejího nového domova a mezitím za ní můžeme v úřední dny chodit, trochu ji socializovat a případně ji zkusit na neutrální půdě skamarádit s vybranými členy naší domácí smečky. Co kdyby se podařilo a… :-)

To je zatím relativně dobrý konec, doufáme, že pokračování bude brzo následovat. Zatím tedy tato filí krasavice bydlí v psím  útulku v Blansku, kde je o ni dobře postaráno a čeká na svůj nový domov. Moc děkujeme vedoucí útulku Blansko, paní Jarmile Jurové, za spolupráci.

Hledáme pro ni nového pána, kterého každá fila nutně potřebuje. Ke spokojenému životu musí mít vedle sebe milovaného člověka, kterému složí k nohám celé své srdce. Vím co píši, sám mám doma filáky. Pro člověka, který stále ještě uznává  poctivost, čestné jednání a oddanost - tak pro toho je fila ten správný pes.

V případě zájmu vám pomůžeme a poradíme.

Chitu najdete na této adrese:  http://www.utulekblansko.wz.cz/nalezeni%20psi.html

Eva Novotná + František Novotný